Mel Anderson a jeho benzínové motory

Mel Anderson zhotovil svůj první letecký model poháněný gumovým svazkem v roce 1922. Po mnoha modelech poháněných gumou sestavil svůj první motor, a sice motor na stlačený vzduch.

Roku 1932 Mel Anderson zkonstruoval svůj první spalovací motor. Ten byl s objemem.90 cu. in. Vrtání bylo 1,125 palce a zdvih byl 1 palec. Váha motoru se pohybovala okolo 28 uncí.

Motor byl perfektně řemeslně zpracován. Válec byl litinový, obroben vcelku s hlavou. Hliníkový píst měl tři kroužky a kliková skříň bylo dvoudílným odlitkem z hliníkové slitiny. Sání bylo řízeno pístem. Již tento první motor byl na zadním víku opatřen nápisem Anderson. Další motor byl stejné koncepce, ale s již menším objemem.

V roce 1936 se Mel Anderson spojil s Billem Atwoodem a společně se ujali návrhu dalších spalovacích motorů. Jejich prvním společně vytvořeným motorem byl legendární Baby Cyclone. O tři roky později již samotný Mel konstruuje věhlasný motor Super Cyclone. Ten je v té době nejspíše nejlehčím benzínovým motorem ve své objemové třídě – 294 gramů hmotnosti. Po druhé světové válce vznikla nová společnost – Anderson Spitfire a stejnojmenný benzínový motor o zdvihovém objemu .60 cu. in.

Baby Cyclone

Super Cyclone

V důsledku neférového jednání Melova obchodního partnera došlo ke krachu společnosti a k uzavření výroby. Veškeré vybavení jakožto i vyrobené motory muselo být prodáno….

Mel Anderson je dále zaměstnán u Gila Henryho ve firmě VECO. Zde se podílí na konstrukci těchto motorů.

Toliko něco málo pohledem do historie. Nyní se dostávám k tomu, čím jsem chtěl vlastně začínat.
K motoru :

Anderson Spitfire.60 cu.in.

Tento motor jsem po mnoha pokusech objevil na americkém portálu E-BAY. V právě započaté dražbě přihazovalo dost zájemců a počáteční cena začínala dosti vysoko. Nakonec jsem díky nezměrnému štěstí a vytrvalosti Jardy Pipka tento motor vydražil za $ 250, včetně poštovného. Po několika dnech motor dorazil. Nesmírně jsem se na něho těšil. Po otevření balíčku na mne ten krasavec vykoukl…

První pohled napovídal, že se bude jednat sice o jetý motor, nicméně byl v perfektní kondici a v originálních dílech. Tedy žádný motor sestavený z několika dílů, nýbrž poctivý originál historického motoru.

Tento motor je oproti předchozímu typu Mela Andersona robustnější a váži 415 gramů. Vyšší je i výkon motoru. Byly vyráběny ve dvou velikostech o zdvihovém objemu .60 a .65 cu. in. Lišily se pouze svým zdvihem a provedením výbrusu. Lapovaný píst, nebo píst s pístními kroužky (můj exemplář). Je to dodnes takový Rolls-Royce mezi historickými motory. Vyráběny byly do poloviny padesátých let minulého století. Výkon motoru a jeho brutální projev je opravdu impozantní, překonávají jej asi jen motory McCOY.60 a DOOLING.60, ty mají ovšem již modernější koncepci sání motoru, které je řízeno pomocí rotačního šoupátka.

Při provozních zkouškách byl motor osazen upravenou vrtulí o rozměru 14/4 a dosahoval 8150 otáček, podotýkám, že bez následného seřízení. Po osazení dřevěnou vrtulí Top Flite o rozměru 15/3,5 a následném seřízení palivové jehly a předstihu dosáhly otáčky 11600. Zvuk byl impozantní. Zajímavostí je velice dobré spouštění tohoto motoru. Skoro stejné, jako u mých oblíbených Ohlssonů.

Původně jsem zamýšlel osazení tohoto motoru do modelu Falcon (1949, Keil Kraft Kits). Bohužel by jeho zástavba do předku trupu znamenala velikou úpravu a tu nehodlám u hotového modelu podstupovat. Proto jsem od tohoto záměru ustoupil a Falcona bude i nadále pohánět detonační desítka od MVVS.

Pro Andersona již v tuto dobu vzniká model nový – POWERHOUSE. Tak jej snad stihnu dokončit na sezónu 2012. Je čas, mám před sebou celou dlouhou zimu.