Příběh jménem Slicker

Letošního roku v květnu se konala soutěž historických modelů v Kladně – tradiční Čížkovo memoriál. Celkem rozvláčně se střídala kola jednotlivých kategorií, času bylo dost, počasí příznivé, no prostě pohoda. Pak bylo ohlášeno soutěžní kolo CRC-Classic, tedy má kategorie. Ptáci na obloze signalizovali možnou přítomnost termiky a tak to začalo. Sehnat časoměřiče, natankovat, nastartovat, hodit a …

Každý jistě postřehl, že na „Check listu“ přípravy k letu chybí jeden úkon, a to zapnutí přijímače! Skvěle seřízený motor běžel spolehlivě a tak jsem jen sledoval, jak můj Crusader 42 mizí v nenávratnu, respektive v hloubi lesa.

Po oplakání oblíbeného modelu jsem začal hledat nový model ke stavbě, který by Crusadera nahradil. Jistě je mnoho krásných modelů, které by si zasloužily být postaveny. Na některé se zapomíná jen proto, že nejsou „soutěžní“, jiné jsou přehlíženy pro jejich složitost stavby. Abych napravil křivdy na opomíjených modelech, rozhodl jsem se vybrat z mé sbírky plánků model navržený na začátku roku 1947 konstruktéry „Keil Kraft organization“ – „Slicker” v originální verzi s rozpětím 42”. Získané informace z internetu SAMu 1066 slibovaly skvělé polétání. Doslova cituji: „Originál letěl přímo z kreslícího prkna velice stabilně a byl snadno seřiditelný“. Lze konstatovat, že co se týká složitosti stavby, tak pro masochisty je to učiněný ideální typ letadla. Pylonové letadlo s eliptickým tvarem křídel a trup s ladným zakřivením všeho co by „normální“ modelář udělal rovné.

Původní model vybavený dieselem 1ccm se stal velmi oblíbený a jeho majitelé se mohli chlubit nesčetnými úspěchy. Byl nade vší pochybnost ustanovený jako první britský model pylonové konstrukce a bylo ho možné vidět na každé významné soutěži.

Tento model byl později zhotoven ještě v mnoha dalších velikostech. Např. již v roce 1947 získal 3. a 4. místo na britském a irském mistrovství v nové 50” verzi vybavené motorem Arden .199, ve verzi 32” byl model vybaven dieselem .87 Amco … Tento model těšící se alespoň do roku 1949 značné popularitě byl vyroben a publikován i v dalších modifikacích – dle údajů na plánku ve velikostech 16”, 20”, 21”, 28” jako „účko“, neboli upoutaný model. Jako poslední z „firemní“ řady je označován 60” Super Slicker. V roce 1948 se na soutěžích v Jižní Africe objevil tento model také ve velikosti 84” pod názvem City Slicker. U této verze byl plánek získaný teprve nedávno z Johannesburgu. Jako čistě experimentální modifikace byl Slicker vyroben dále s rozpětím 44” ( Ron Warring, „Model Aircraft“ , květen 1949). Hlavní rozdíly od originální verze 42” jsou větší plocha křídel při zlepšené konstrukci. Z uvedeného je patrná vysoká oblíbenost modelu Slicker po celém světě (zdroj informací: SAM 1066, Newsletter listopad 2010, vydání 1110, The Slicker Story – Roger Newman, http://www.sam1066.org/nc1110.pdf).

Co se týká stavby modelu, jak jsem se již dříve zmínil, nabízí velké vyžití. Stačí si prohlednou plánek. Každé žebro křídla je originál a na výrobu „rašplovou interpolací“ mezi dvěma šablonami je nutno zapomenout. Konstrukce celého modelu je poměrně robustní a tuhá. Je nutné dobře volit balsu vzhledem k váze a očekávané poloze těžiště. Po slepení je nezbytné uchopit špalek s brusným papírem a zvláště u trupu směrem k ocasním plochám odbrousit vše, co je možné. Pro potah modelu jsem volil airspan, který vychází asi lehčí a nemusí se tolik lakovat. Dvě serva pro ovládání ocasních ploch jsou umístěná metodou s pracovním názvem „ztracená serva“ za přepážkou oddělující prostor motoru od zbylé části trupu. Abych se k nim v budoucnu dostal, přidal jsem proužek balsy mezi podélné nosníky na následujícím žebru trupu. Tak lze později případně vyříznout v potahu trupu otvor pro zpřístupnění serv.

Zvláštní etapou stavby je slepení a vytvarování přední pylonové části s kapotou. Je to v podstatě spíše sochařská práce – nejprve slepit prkénka balsy a pak pilovat, frézovat a brousit.

Výsledek je dle mého názoru nádherné a skutečně „hodné“ letadlo. Přes veškerou snahu vyšlo těžiště hodně vzadu v 65% místo v 50% !!! Přesto po hození z ruky plachtilo, jako kdyby mu nějaké seřízení bylo naprosto lhostejné. První dojem potvrdil slova autora výše citovaného článku na stránkách SAMu 1066. Pro zlepšení polohy těžiště zkouším použití vrtulového kužele. Je to 20g navíc hodně vepředu. Pak jsem se dostal na váhu plně vyzbrojeného modelu těsně pod 460g, což je, alespoň na motor 0,6ccm hodně.

Po zaběhnutí nového motoru diesel MP-JET .040 PB Classic 0,6ccm na „klacku“ mimo letadlo jsem přistoupil k prvnímu motorovému letu. Předletové pocity byly smíšené. Z ruky klouzal dobře, ale velká hmotnost v kombinaci s relativně malým motorem mne velkým optimizmem nenaplňovala. Rozhodl jsem se pro krátký motorový let. Po odhození z ruky se ale děly věci … No prostě let byl ještě kratší než krátký! Model se roztancoval ve vzduchu a přes marné „páčkování“ vykonal několik akrobatických prvku, které by modeláři jiných kategorií sledovali se záští a ti přející obdivně. Přistání resp, dopad s běžícím motorem proběhl naštěstí výborně, neboť dotek se zemí vyšel v docela příznivé letové konfiguraci. Důvod byl jednoduchý. Pravděpodobně vzhledem k poloze těžiště značně vzadu je model velmi citlivý na osu motoru. Podložením patek motoru 1mm překližkou jsem potlačil osu a dál už jsem prožíval jen samé krásné okamžiky, které znají jen modeláři při létání s novým modelem.

Přesto, že jsem modelu Slicker tolik ublížil na váze a poloze těžiště:

1.start – motor 2min 20sec, doba letu celkem 10min 30sec
2.start – motor 2min 30sec, doba letu celkem 8min 10sec

Letadlo motorově stoupá i přes jeho hmotnost poměrně dobře. Počasí bylo inverzní s nízkou oblačností, chladno a mlhavo. Minimálně u prvního letu, spíše u obou, se musela projevit termika, i když nevýrazná. Zde mi chybí názor pro tvorbu proudění vzduchu s měnící se výškou při inverzním počasí.

Vzhledem k chladu a stmívání jsem v letech nepokračoval. Myslím si však, že po seřízení motoru, který u nebožtíka modelu Crusader běžel 3,5 až 4 min., si s tímto „božským“ modelem zalétám k naprosté spokojenosti.