Radoslav Čížek a RC modely

Autorem tohoto příspěvku v rubrice Retro je Jan Kypta. S Honzou se znám dlouhá léta. Na autenticitu historických modelů máme přibližně stejný názor. Jan je členem SAMu 95, kde převážně publikuje. Před časem jsem jej požádal, zda by nenapsal něco z historie pro náš web. Honza je totiž výborný archivář a některé jeho články jsou skutečně unikátní a dokonce objevné. Jako první článek z jeho archivu publikujeme v plném znění právě článek v této rubrice, který je shrnutím a vzpomínkou na Radka Čížka v oblasti jeho přístupu k RC problematice. Vždyť RC modely Radka Čížka ovlivnily modelářský život nejednoho z nás a na jeho modely stále vzpomínáme a dokonce si je i po letech znovu stavíme pro naši radost. Téma je přesně tím, co již není typicky historickým modelem, ale do rubriky Retro plně patří a je také důstojnou vzpomínkou na jednoho z modelářů, který přinesl modelářům v Čechách i v zahraničí mnoho krásných modelů s charakteristickými konstrukčními prvky a postupy. Věříme, že se článek bude líbit i Vám.                                                                                                                                                                                    Dr. Slupský – editor 

                                                                                                                                  

Radoslav Čížek se  svému celoživotním koníčku – leteckému  modelářství,  věnoval  snad všem modelářským kategoriím, které v té době vznikaly. Nejdříve, do roku 1946 se věnoval motorovým modelům poháněných motory s jiskřivou svíčkou. V roce  1947 byl u začátků létání s upoutanými modely na Velké ceně  Hieronymově v Mladé Boleslavi.  V okolí Kamenných Žehrovic vedl několik modelářských kroužků  pro které navrhoval  modely, které se  staly  stálicemi v ČSR. Do roku 1950 to byly modely větroňů   Vosa, Káně, Orlík a Sokol,  na které byly vydány stavební plánky. Ve své době opanovaly soutěže. V první polovině  padesátých let minulého století vznikly na jeho rýsovacím prkně první modely nové kategorie A2, několik plánků na upoutané makety československých letadel. Sám soutěžil hlavně v kategorii modelů poháněných gumovým pohonem, kde získal dva tituly mistra republiky a stal se členem reprezentačního družstva a účastnil se na 3 mistrovstvích světa.   V této době pronikaly první zprávy o řízení modelů rádiem. V časopise Letecký modelář byly přejímány články hlavně z časopisu Aeromodeller a principy stavby RC souprav popisoval ing. Hajič. V Kameno – žehrovickém   modelářském klubu byl členem i  ing. Schubert z Prahy, který jako odborník na elektrotechniku  se  stavbě RC  souprav věnoval.

Jak uvádí Radoslav Čížek v článcích, hlavně v Informačních listech Samu 95, které od roku 1993 – 2004 vytvářel, pokusil se v roce 1957 vydat na tenký  led  kategorie  rádiem řízených modelů. Po patřičném „vyhecování“ staršími modeláři se rozhodl upravit na rádiové řízení svůj model Žehrovice 2.  Jednalo se hlavně o úpravu trupu, do kterého se musely vejít, baterie přijímač a magnet k ovládání směrovky.  Musel zhotovit i novou směrovku, která se ukázala jako malá k ovládání modelu.  Přesto  se s tímto modelem pokusil o československý rekord v letu na čas. Bohužel neúspěšný.

           

 

                                                                                    ALFA

V následujícím roce přijal od redaktora Leteckého modeláře  Jiřího Smoly úkol připravit motorový model  pro soupravu ALFA vyvíjenou ing. Janem Hajičem. Bohužel dostal do zadání i použití motoru MVVS 2.5ccm, který disponoval malým výkonem, ale ve vyšších otáčkách.  Navržený model tvarově připomínal  sportovní letadlo. Stavebně je jednalo o náročný model s malou plochou  směrovky.  Při dosahované hmotnosti by měl s modelem dosti práce i doporučovaný motor 5 cm² ( Vltavan).   Tento pokus o motorový RC model skončil neúspěchem.

Snímek RC modelu Alfa byl publikovaný v Leteckém Modeláři 2/1959. Snímek draku modelu nese neklamné známky typických konstrukčních prvků Radka Čížka.

Po publikování plánku ALFY v roce  1959  se v LM od rádiem řízených modelů na několik roků odmlčel.  Jak jsem se dověděl od  pamětníků,  snažil se navrhnout větroň, který by bylo možné  po celou dobu létu ovládat.

 

                                                                                 DELFÍN

V  Modeláři číslo 10 z roku 1966  byl zveřejněný článek, ve kterém  Radoslav Čížek  popisuje, jak ustanovil  Tecku ( NSR) československý rekord v době trvání letu větroně.  K tomu přiložil i malý ilustrační plánek modelu DELFÍN, se kterým rekord ustanovil.   Již podruhé použil pro větroň jméno Delfín. S tím prvním obsadil na MR 1949 druhé místo ve volných větroních.  Pokud modely spolu porovnáme, zjistíme značné shody.  Stavební rozpětí je u obou 2000 mm hloubka křídla 210 mm plocha křídla  39 dm² a štíhlost křídla těsně nad 10.  I plocha  VOP  byla pro oba DELFÍNY téměř shodná. Jen první DELFÍN byl aerodynamicky jemnější.  Jak vyplývá z popisu, tak před rekordním letem s modelem dosti laboroval.  Radoslav Čížek  píše o křídle a VOP s jinými profily.

         

 

                                                                                  MINX

V říjnovém čísle časopisu AEROMODELLER  1967 byly v plánkové řadě  zveřejněny pod názvem, MINX  čtyři modely Radoslava Čížka. Jednalo se o motorový model,  větroň , větroň s pomocným motorem  a větroň pro volný let. Tyto modely měly společné křídlo a VOP.

        

        

                                      A v této podobě byl plánek Minx zveřejněn v Modeláři 11/1966.

           

 

                                                                              STANDARD

Rádiem řízený jednokanálový větroň STANDARD  byl publikovaný  v časopise MODELÁŘ číslo 4 ročníku 1970. Podle dalších zveřejněných  informací  byl  nejspíš navrhován v zimních měsících roku 1968-69. Celý rok byl provozován v 7 exemplářích v LMK Kamenné Žehrovice, než byl vydán stavební plán v edici časopisu Modelář.  Vše o modelu je napsáno ve stavebním popisu, který  byl   napsaný na zadní straně stavebního plánu. Stavební plán byl  vydán  časopisem Modelář pod číslem 33s. Na titulním snímku drží model Vladimír Kostečka, stavba modelu Vladimír Horák.

           

 

                                                                             JAGUAR – 69

Dalším modelem Radoslava Čížka byl jednokanálový model Jaguár 69. Jak sám napsal,  potřeboval menší model na svah, kde při soutěžích byla Čejka  Vladislava Špuláka vždy lepší. Je zajímavé, že stavební plán byl nejdříve publikován  v plánkové  edici  časopisu  AEROMODELLER  v září roku 1971.  V časopise MODELÁŘ  se malý plánek objevil v čísle  3 ročníku 1972.

            

Jaguár byl v časopise Modelář publikován v čísle 3 ročníku 1972. Podstatná je informace, že byly i varianty se zvětšeným rozpětím „o dvě až tři pole“.

 

                                                                             ADMIRÁL – 71

Jednopovelový   soutěžní  RC větroň ovládaný pouze směrovým kormidlem. Radoslav Čížek v úvodu popisu o modelu napsal: „  I když větroň „STANDARD“ ( plánek Modelář č 35s) odvedl své a naučila se s ním létat řada modelářů, bylo již jasné, že výrazně zasáhnout do špičky kategorie RCV1 může jen model řešený speciálně pro její podmínky.

Šlo především o bezpečný start vlekem bez kladky ( i za bezvětří) na plných 150 m výšky, o minimální klesavosti a schopnosti pronikat proti větru alespoň do síly 5m/vt.   při zemi.  A tak jsem o vánocích 1970 nakreslil „ ADMIRÁLA“. Z podmínky minimální klesavosti vyplývá i potřena co  nejmenší váhy, což zase umožňují jednoduché a účelové tvary modelu. Při tom  všem je záhodno, aby model vypadal k světu a také něco  pevnostně vydržel. Volil jsem tedy hranatý, pouze  vpředu zaoblený  trup a křídlo tradiční „žehrovické“ osvědčené koncepce s profilem navrženým zvláště pro tento model. Dostatečnou podélnou stabilitu jsem zajistil při krátkém trupu vysazením výškovky na směrovku. Toto řešení je též ochranou pro  výškovku, která je dimenzovaná opravdu jenom na let , nikoli nárazy.

Od Vladimíra Horáka, který model stavěl,  jsem se  dověděl , že vznikly celkem  dva kusy. V roce 1971 se Vladimír Horák s tímto modelem stal mistrem republiky.

  

 

                                                                                 ADMIRÁL 2

Nejznámější RC ADMIRÁL větroň Radoslava Čížka.  Po svém publikování  časopisu MODELÁŘ  čísle 3 ročníku 1976 ( a vydání  v edici  Modeláře pod číslem  76s)  patřil tento model  na soutěžích k velmi častým tipům  pro stavbu, stejně jako i nesoutěžní RC model.  Jak píše konstruktér modelu, tento vznikal evolučními úpravami modelu Admirál  71. První vzlet Admirála 2 je uváděn  na jaro 1975.

 

                                                                                  ČÁP

V úvodu článku je napsáno, že se jedná o konstrukci pro „redakci Modelář“, kde Radoslav Čížek rozvíjí svoji teorii o potřebě takového modelu.  Model Čáp měl být kompromis mezi  jednoduchým RC větroněm Lion, konstrukce Ladislava Haškovce a modelu Admirál 2 od Radoslava Čížka.  Rozměrově lze model zařadit do třídy modelů o rozpětí 72 palců a hloubky křídla 7 palců, které jsou hodně oblíbené  zejména v anglosaských zemích. Po konstrukční stránce je možné konstatovat, že Radoslav Čížek při návrhu zjednodušil konstrukci  Admirála 2 ale přesto jeho koncepci zachoval. Pokud porovnáme jeho konstrukci s Jaguárem 69, tak i zde  objevíme  řadu shod.

 

                                                                         ADMIRÁL – 3

Byl v malém výkresu publikován  v MODELÁŘI číslo 4 ročníku 1982. Jedná se o další  evoluci  z rodiny ADMIRÁLU. Tentokrát  je  model určený k řízení podle dvou os. Nejedná  se  o žádnou novinku. Radoslav Čížek mi  věnoval  plánek trupu a VOP, který zpracoval pro použití křídel Admirála 2.  Ocasní plochy na tomto plánku jsou stejné jako u Admirála 3 a trup je koncepčně stejný. Model i jeho deriváty byly v osmdesátých  letech  minulého století  často vidět  na tehdejších soutěžích v kategorii RC V2.

 

                                                                           TEREJ

Jméno tohoto mořského ptáka dal svému poslednímu publikovanému RC větroni, který Radoslav Čížek navrhl pro kategorii takzvaných „ dvoumetrovek „ ( F 3 B )  o kterých se v té době vedla diskuze jako o další  větroňářské  kategorii.  Plánek TEREJe byl publikovaný v časopise MODELÁŘ  ročníku 1983 a čísle 7. Plánek byl vydaný i v edici MODELÁŘE ve speciální řadě pod číslem 124s.   Terej je model pro pohodové polétání. To přesto, že je konstrukčně hlavně trup složitý. Má dostatečnou zásobu stability.  V současné době, by jej mohli zájemci vybavit i pomocným elektromotorem v přídi, který by jeho hodnotu dále zvýšil. Radoslav Čížek se odvolává, že jméno Terej použil již v počátcích RC létání pro jednokanálový větroň. I po rozsáhlém pátrání a oslovení řady pamětníků se mi nepodařilo najít podklady k tomuto původnímu modelu Terej 1.

 

                                                                               ADMIRÁL 5

K tomuto  i  na pohled krásnému modelu, který zveřejnil  Radoslav Čížek v Informačních listech číslo  76  napsal jen několik řádků.  Na rozpětí větroně přes 3 metry  se  dostal vlastně poprvé.  Proto byl letovými vlastnostmi modelu překvapen.  Každé letadlo  potřebuje při zalétávání některé  věci upravit.   Z důvodů, které se již nedozvíme , k důslednému zalétání nedošlo.  Podle odhadu model vznikl v polovině osmdesátých let minulého století.  Jelikož tento model byl nazván Admirál 5, měl by existovat i Admirál 4. O tomto modelu jsem nijaké informace nezjistil.

Závěrem mi nezbývá, než poděkovat Radoslavu Čížkovi za všechny tyto konstrukce, kterými pomohl v  začátcích  RC  létání v Československu ,  k rozvinutí  létání s větroni jak  modelářům, kteří  si neuměli model vlastní konstrukce navrhnout, nebo neměli soutěžní ambice, tak i těm , kteří  si  bez soutěžení nedokázali život představit.    V době od poloviny šedesátých let do poloviny osmdesátých let   minulého století patřil k nejplodnějším konstruktérům RC větroňů v Československu.

Použité materiály: Časopisy Modelář,  Aeromodeller, web Outerzone.

Jan Kypta 2.4.2018  Mladějov na Moravě

 

Poznámka editora.

Věřím, že článek bude inspirovat některé modeláře ke stavbě některé z konstrukcí. Konstrukční škola Radka Čížka je nezaměnitelná a jistě si vybavíte i větroň Amigo, vyráběný ve stavebnici fy. Graupner na konci šedesátých let. I tento větroň nese neklamné znaky konstrukčního smýšlení Radka Čížka, či inspiraci jeho modely. Doba ve které RC modely vznikaly byla charakteristická, stále ještě, klasickými modelářskými postupy a i přes existenci folií jsou konstrukce pevnostně vymyšleny pro použití klasického potahu napínaného lakem. Zkrátka, krása klasické modelařiny. Pokud se rozhodnete pro stavbu některého z Radkových modelů, respektujte v zájmu autenticity tuto skutečnost. Igelit se na těchto modelech primárně nepoužíval, tak nevyrábějme „igeliťáky“. 

Doufám, že se v rámci modelářských retro aktivit najde i nějaký  organizátor, který by vytvořil podmínky pro důstojný slet RC konstrukcí Radka Čížka. Myslím, že mu podobnou akci, všichni dříve narození, dlužíme. Budiš tento článek prvním krůčkem k podobné aktivitě. Letos se to asi již nestihne, ale co příští rok ??? Najde se někdo ???

                                                                                                 Dr. Karel Slupský  15.4.2018