Graupnerův TAXI

Nejprve zmíním několik technických parametrů:

Taxi vznikl v roce 1966. Rozpětí je 1 500 mm, délka 1 020 mm, plocha křídla činí 31,78 dm² a hmotnost je kolem 1 600 g. O pohon se stará motor o objemu 2,5 – 5 cm³.

Před nějakým časem jsem si nechal „vypálit“ stavební díly na tento model. Uběhl nějaký čas a já jsem obdržel sáček s rozsypem a se slovy: „Dej se do toho a ohlaš mi případné nepřesnosti“. Tak jsem se do toho skutečně dal. Obdržené díly byly pouze mírně opáleny a vše do sebe perfektně pasovalo. Z pracovní desky se na mě smála všechna žebra křídla, stojina hlavního nosníku, přepážky a bočnice trupu včetně motorového lože.

Stavbu jsem začal motorovým ložem, které je ze tří vrstev topolové překližky tloušťky tři milimetry. Doplnil jsem bukové hranoly pro uchycení motoru OS Max.35. Následovalo zhotovení podvozku, rozhodl jsem se udělat řiditelnou přední nohu. Vše je z ocelového plechu a ocelové struny umístěné na motorové přepážce z bukové překližky o tloušťce 5 mm. Přední podvozková noha je ovládána samostatným servem s kovovými převody.

Pokračoval jsem samotnou stavbou trupu, montáží palivové soustavy, lanovodů a desky serv ovládajících kormidla modelu. Rozhodl jsem se, že použiji originální „žlutá“ serva CR05. Odstranil jsem původní servozesilovače a nahradil jsem je novými ze standardních serv. Vše jsem důkladně prověřil a teprve když jsem si byl stoprocentně jistý chodem serv, udělal jsem desku a vše zastavěl do trupu. Kormidla jsou v originále na model připevněny pomocí gumových ok, já jsem dal přednost upevnění na dva šrouby. Následně jsem trup dopotáhl balzou tlustou tři milimetry a vše jsem důkladně vybrousil a vyhladil.

Stavba ocasních ploch byla klasická modelařina. Stabilizátor je slepen z balzových lišt s průřezem 8 x 8 mm, koncové oblouky a výškové kormidlo je vybroušeno z balzy tloušťky osm milimetrů. Kýlovka, včetně směrového kormidla, je slepena ze tří vrstev balzy tloušťky 2 mm. V kýlové ploše jsou zalepeny matice M3, které drží celek výškovky a směrovky pomocí dvou šroubů na trupu. Kormidla jsou spojena pomocí hmoždinkových pantů o průměru tří milimetrů. Opětně jsem vše vybrousil a vyhladil.

Stavba křídla je usnadněna pomocí stojiny hlavního nosníku, do které se nasunou všechna žebra a doplní se smrkové nosníky o rozměru 3 x 5 mm. Díky atypickému profilu koncových žeber vznikne křídlo s negativním překroucením. Vše se staví na pracovní desce v jakési šabloně. Stojina hlavního, ale i pomocného nosníku je v místě centroplánu zesílena bukovou překližkou tloušťky 1,5 mm. Torzní skříň je potažena 2mm balzou, stejně tak i odtoková část a centroplán křídla. Náběžná lišta je z balzy s průřezem 12 x 14 mm. Koncové oblouky jsou vybroušeny z balzového hranolu.

Po následném přebroušení křídla byl celý model nalakován jednou vrstvou zaponového laku, dohlazen a připraven na potažení. Taxíka jsem lepil pomocí Ponalu, epoxidu a vteřinového lepidla. Pro potažení jsem zvolil Vlies, který je přilepen pomocí silně zředěného lepicího laku a následně vypnut teplem. Model následně dostal dvě vrstvy napínacího laku. Barevné doplňky z modrého a černého Airspanu jsou na model přilepeny pomocí Balsalocku a přižehleny. Následovala další vrstva laku a písmenka a obtisky. Celý model je po dokončení nalakován jednou vrstvou syntetického lodního laku. Po jeho několikadenním vyzrávání jsem přistoupil ke konečnému osazení.

Motor OS Max. 35 jsem zaběhl na stojanu, protože také šlo o „nový“ motor, vrtule je klasická nylonová o rozměru 10/5. Serva ovládá přijímač Futaba 2,4 GHz. Napájení obstarává čtyřčlánek o kapacitě 1 100 mAh. Možná někoho zarazí vybavení Varioprop, věřte však tomu, že je to pouhá kulisa na umocnění zážitku z toho, jak byl v minulosti Taxík ovládán. Byť byl tento model dokončen již zhrube před dvěma lety… tak ještě neletěl…

V současnosti je model připravený na zálet.

Ladislav Kulhavý, 29.7.2018 Beroun