O jednom dávném snu aneb Amigo II a trocha osobní zpovědi.
Psal se rok 1968. Již asi 3 roky jsem se pokoušel modelařit. Letecké modely mě vždy fascinovaly. Kdysi se modelařinou zabýval i můj otec a tak mi v začátcích mého snažení trochu pomáhal… Vzpomínám si na dnes již neuvěřitelný zájem veřejnosti o tuto činnost. Jako asi desetiletého, někdy kolem roku 1965, mě otec vzal v neděli na fotbalový stadion v Ledči nad Sázavou, kde známý místní modelář, pan Kroužek, pořádal veřejné závody upoutaných modelů. Tehdy byl skutečně plný stadion lidí, odhadem snad tisícovka, pro dospělé se prodávalo pivo a klobása a já jsem dostal báječnou červenou limonádu v pytlíku sse slaměným brčkem…. To byl asi moment, kdy jsem byl modelářsky „nakopnut“. Na svůj první model Ero II jsem si ušetřil celých 10 korun, což mi trvalo asi 3 měsíce. S pomocí otce jsem jej slepil, potáhl pergamenem a vyrazil létat. Létali jsme z tratě posázavského pacifiku ve Světlé nad Sázavou, model jsme házeli do přilehlé louky. Později přišel Albatros ze stavebnice Igra, Sokol na gumu a první motor Jena 1 a stavebnice Plastic, tehdy se na ní čekalo asi půl roku a stála celých 68 korun českých. Následovala Farova Šipka a někdy na konci roku 1968 upoutanec Bella s Jenou 2,5. Moc materiálu se tehdá pro neorganizované nevyskytovalo. Vzpomínám si, že balsu 2mm jsem hobloval ze čtyřky neb jiná nebyla.
Od roku 1968 jsem tedy již dosti modelařil a chtěl jsem si číst také časopis Modelář. Dostával jsem od rodičů asi 10 Kč na měsíc a tak jsem si jej za 2,50 chtěl v trafice kupovat. Všeho bylo tehdá málo a i tento časopis se paní trafikantce podařilo pro mne zajistit až asi po půl roce. Dodnes vlastním svůj první zakoupený Modelář – číslo 11/1968. Na titulní straně byl tehdy s radiem řízeným modelem Amigo na Rané vyfocen Fred Militky – dvorní konstruktér od Graupnera. Traduje se, že se vlastně jednalo o konstrukci Radka Čížka a typické „žbrdlinky“ v křídle a konstrukce trupu tomu nasvědčují. Tehdá jsem věděl, že jednou tento větroň postavím. Bohužel, doba byla taková, že se na stavbu nedalo téměř nic sehnat, stavebnici vůbec a rádio bylo ve sféře snů.
Potom již následoval životní kolotoč: Studium, vojna, rodina, několikeré přestěhování, profesní růst, konec v nemocnici, privatizace a tak nějak jsem se stal pracujícím důchodcem. Všichni dříve narození něco podobného známe…. Klukovské nesplněné sny nám zůstávají a tak jsem si konečně, po více než 50 letech, postavil Amigo II. Chtěl jsem jej mít co nejvěrněji provedeno. Jedinou změnou která není postřehnutelná je použití vnitřní bočnice místo smrkových nosníků. Křídlo,výškovka směrovka jsou dle originálního plánu a jiná stavební technologie trupu není vidět zevně. Model jsem doplnil pylonem s motorem MP JET 1ccm, abych nebyl závislý na vlekání a velkém prostoru. Ostatně, model jsem stavěl pro radost a nikoliv pro nějaké soutěže, tak jsem ani neosadil vlečný háček. Je to zkrátka krásně létající model, který dnes řadíme v KHMM do kategorie Retro, kde jsou hlavní odměnou prožitky z letu modelu v termice či na svahu, připomenutí jak vypadala modelařina našeho mládí a radost z případného setkání s lidmi, kteří ještě dnes umí podobný model postavit a těší se na případné společné polétání bez nutnosti „svazarmovsky si dokazovat“, že jsem lepší než ostatní s nějakými upravenými speciály, což často vidíme v historické modelařině. Nějak mě tento přístup k modelařině již netáhne a obávám se, že je nás čím dál více. Bohu dík, nebo snad bohužel ??
Jak se mi model vyvedl můžete vidět na následujících snímcích. Amigo bylo již i zalétáno s motorem. Vrčí, stoupá poměrně rychle a plní vše, co od relaxačního modelu očekávám, ať létám kdekoliv.
Pokud máte svůj oblíbený model s osobním vztahem k němu, představte nám jej v rubrice Retro, nebo v rubrice Historické modely, spolu se svými vzpomínkami. Vždyť to je ten odkaz, který si s sebou každý neseme životem a každý je neopakovatelný. Je třeba vše zaznamenávat, neb dnešní modelářská generace, kromě toho, že již téměř nikdo nemodelaří, mnohdy ani netuší, že se modely dají postavit a že vrčí, protože mají spalovací motor. Již vůbec si neuvědomují že klasický pohon a stavba mají mnohem menší uhlíkovou stopu než elektrický pohon s polystyrénem – například….. Když už si někdo chce hrát na ochránce přírody, životního prostředí a zdraví obyvatelstva, měl by se zabývat celým životním cyklem dané věci….
Z Plzně zdraví všechny provozovatele modelů Retro Karel Slupský
Psáno v dubnu 2019