Brooklyn Dodger, jako americká klasika volného letu z dílny Sala Taibiho.
Otevřít rubriku Volné modely jsem se rozhodl modelem z roku 1942, který zaujme každého, kdo má rád oblé tvary a klasickou modelařinu. Na začátek se také musím přiznat, že mým oborem je fotografování a je mi tedy mnohem bližší než ťukání písmen do klávesnice. Proto vám budou moje povídání, ať už o volných modelech nebo akcích spojených s volnými historickými modely, ve velké míře doplňovat fotografie.
Brooklyn je mým asi šestým dokončeným motorovým volňáskem. S jeho stavbou jsem začal přesně před rokem.
Hned po vytisknutí plánku mě překvapila mohutnost celého letadla, jednoduchost a promyšlenost stavby. Trup je tvořen dvěma lištami, mezi které jsou vloženy přepážky se zářezy. Přední část lišt je z tvrdého bukového dřeva. Přepážky si vždy nejdříve nakreslím v počítači a nechám si je vyřezat jako šablony z 1 mm nerezu, které si jen přilepím oboustrannou lepicí páskou na vhodné balsové prkénko. Vyříznutí absolutně přesné přepážky pak zabere jen cca 1 minutu.
Tady se ale vyskytl jeden z prvních problémů. Přepážky na výkresu byly hodně nepřesné, přesněji řečeno zářezy na usazení lišt ve spodní části trupu. To způsobilo, že když jsem dal mezi lišty přepážky na sucho a zasunul do spodních zářezů lišty, které vedou od přední části až k ocasu, tak tyto lišty nekopírovaly linie trupu, ale udělaly ošklivou vlnovku. Nezbývalo nic jiného než přepážky jednu po druhé překreslit a výřezy posunut nahoru nebo dolu. Naštěstí se tento problém týkal jen druhé poloviny zadních přepážek. Musím se přiznat, že některé jsem předělával i pětkrát. Je to škoda, protože toto neustálé opravování a snaha o dokonalost mi zabrala pomalu měsíc. U trupu je třeba udělat ještě jakousi „půlvaničku“ pod motor a uzavřít motorový prostor z vrchu. To byl u mě bod, přes který jsem se nemohl dlouho dostat. Doladění trupu jsem si tedy nechal na úplný konec a pustil se do zbylých částí stavby. I tak musím konstatovat, že trup je velmi dobře stavebně promyšlený a práce na něm jde pěkně od ruky.
Dalším pro mě trosku obávaným krokem byla stavba ocasních ploch. V původním plánku je řečeno, že se celá VOP slepí dohromady a až následně se vybrousí do požadovaného profilu. Já si žebra VOP opět narýsoval už s odpovídajícím profilem a nechal vypálit z nerezových šablon, až pak jsem VOP slepil. SOP už je velmi snadná a její konstrukce je krásně zřetelná z fotografií.
Stavba křídla, byla už jakousi rutinou. Nejdříve jsem udělal střed křídla v jednom kuse a následně se věnoval stavbě uší. Nakonec vše slepil v odpovídajícím vzepětí.
V průběhu stavby jsem si stále pohrával s myšlenkou, jak celou stavbu pojmout, co se týče osazení modelu. Měl jsem identický motor s jiskřivou svíčkou Forster.29, který je v originálním plánku. Původní originální cívku Aero Spark jsem měl v modelu Mercurio a jednu volnou novodobou cívku v šuplíku. Padlo rozhodnutí. Model bude stoprocentní replika modelu, tak jak ho sám pan Taibi v padesátých letech provozoval. Takže vyndám 3 V cívku z Mercuria, k jejímu napájení použiji dva kusy tužkových baterii, ty měl Sal na boku trupu a jako časovač na zhasnutí motoru použiji samozřejmě původní pneumatický Austin Timer. VOP bude kopaná na doutnák. Tužkové baterie jsou v balsovém domečku na boku. K vedení elektřiny jsem použil opletených drátků. Motor je na dvou bukových lištách s cívkou za nádržkou, to cele se zasune do motorového prostoru a zajistí dvěma šrouby z každé strany.
Nakonec jsem se pustil i do nejvíce obávaného prostoru okolo motoru, jak jsem již psal na začátku. Musím dodat, že jsem se této části bál zbytečně a šla krásně od ruky.
V tomto bodě jsem se s Brooklynem úplně zastavil. I když jsem měl vlastně celý model v kostře hotový a stačilo jen potáhnout a nalakovat. Důvod byl jednoduchý. Prostě jsem se zalekl. I když jsem od začátku věděl, že stavím volný model, teprve když máte takového „macka“ v kostře hotového, uvědomíte si, jak velký kus letadla jen, tak volně pustíte do vzduchu. Brooklyn tak pomalu 8 měsíců čekal na své znovuzahájení nebo lépe řečeno dodělání. Impulsem bylo blížící se Mistrovství volných modelů ČR. Měl jsem tedy cca měsíc vše dotáhnout do konce včetně seřízení a zalétání (proces zalétnutí volného modelu může být okolo 30 letů, kdy se mezi jednotlivými lety můžete vracet do dílny znovu „kroutit“ křídlo, jak model požaduje).
Kabátek jsem ušil z nebarveného vliesu. Vše šlo nad očekávání dobře potáhnout, jen přední motorovou část jsem potáhnul bílým papírem. Následovalo třikrát lakování, až se celý povrch krásně uzavřel. Poté nalepení pruhů a popisu modelu na trup. A opět lakování, ale teď už jen dvě vrstvy ochranného laku Sportakryl v matné verzi.
Zde se malinko pozastavím. To, jak model vypadá, je pro mě opravdu hodně důležité. Osobně se snažím grafikou na modelu co nejvíce prodat jeho tvary, jeho krásu a eleganci. Také si velmi dávám záležet na jednotlivých detailech. Například si všimněte, že na fotografiích kostry modelu je podvozkový drát rovný, zatímco u potaženého modelu je podvozek spojený do oblouku, protože se to prostě k oblým tvarům Brooklyna více hodí. U modelu se také snažím dodržet typ písma, aby se k dané době hodil. U Brooklyna jsou černé pruhy na trupu podobné chromovým lištám, které byly na amerických autech v 50. letech.
A nakonec kolečka. Ty nemohou být s plastovými středy. Já jim dělám aspoň hliníkové poklice. Osobně si myslím, že právě kolečka dokážou model vrátit o osmdesát let zpět. Moje kolečka s bílým pruhem určitě nejsou maketové z tehdejší doby, ale věřím, že model tak nějak oživily.
Ale zpět k tomu důležitému. Model byl komplet hotový, jeho letová hmotnost byla 920 gramů. To je moc, protože vlies a všechny vrstvy laku mají cca 230 gramu. Vím, že tady budu muset při další stavbě doladit svoji technologii lakování. Nakroutil jsem křídlo a začalo stadium zaklouzávání. K tomuto účelu chodím k železniční trati, kde koleje vedou na cca pětimetrovém náspu a pod ním je nesekaný kousek louky. Od prvního posazení Brooklyna do vzduchu mi bylo jasné, že mám v ruce úplně jiný volný model, než byli moji volňásci s motory do 1,5 ccm. Brooklyn si do vzduchu prostě sedne a nádherně letí, kluz je fantastický. To je dáno perfektním kapkovým tvarem trupu jak v horizontálním, tak vertikálním směru. V plánu jsem měl létat levou motorovou zatáčku a levou zatáčku v kluzu. Tady musím poděkovat za ochotu a vstřícnost našemu kolegovi a Panu „volňáskáři“ Ondřeji Kruckému, který mi hodně pomohl a byl mi průvodcem při seřizování modelu.
U volného modelu platí jedno důležité pravidlo. Model se v kluzu musí chovat přesně tak, jak od něj chcete. Teprve když to tak je, můžete přejít k motorovým zkouškám. Když jsem měl kluz seřízený, šlo se na první motorový let na jen tak se převalující vrtuli a cca pětivteřinový motor. Povedlo se, model se chová tak, jak jsem chtěl, takže zase trošku více motoru a znovu do vzduchu, zase vše super, model letí rovně s lehkou tendencí do levého kruhu. Pokračuji dál a snažím se seřídit motor Forster.29 do maximálních otáček. To se mi ale nedaří. Nejdříve odstraním problém, kterým je špatná svíčka a pokouším se o další seřizovací lety. Vyskytl se ale další problém, na který jsem byl upozorňován americkými modeláři už při stavbě. Tužkové baterie jsou velmi nespolehlivé, jakmile se ochladí, je jiskra nedostatečná. Proto jsem do trupu schoval jeden článek Lipol 4.2 V a problém se vyřešil. Pokračoval jsem s dalším zalétáváním, ale vznikl zase problém s jiskrou. Konstruktér dobře věděl, proč schoval cívku do dřevěné krabičky, zatímco já ji nechal volně za motorem, abych ji mohl eventuálně dobře vyjmout a vložit do jiného modelu. Nakonec jsem vysokonapěťový kabel pořádně odizoloval a šel znovu do vzduchu.
Je dobré dodat, že první seřizovací lety jsem začal dělat asi 10 dní před zmiňovaným mistrovstvím. Takže vše bylo hodně hektické včetně toho, že počasí na zalétávání bylo dosti nevhodné. Poslední lety byly už na 30 vteřin motoru a Brooklyn se pěkně šplhal za vrtulí do výšky, pak si pěkně přešel do velké levé zatáčky. Tuto zatáčku jsem chtěl ještě více utáhnout, a proto jsem zvětšil negativ. Bohužel jsem tím při přepravě drbnul do směrového kormidla a výsledkem byl sice pěkný motorový let, ale v kluzu model přešel do utažené zatáčky a šturcky až do země. V tuto chvíli se ukázala promyšlená konstrukce Brooklyna. Trup pád přežil v podstatě bez újmy, ale křídlo bude třeba postavit nové. Zase se potvrdilo, že u volňáska se nic neuspěchá.
Co říci závěrem? Asi bych začal tím, proč vlastně dělám takové modely volné, a ne s RC vybavením. Volné modely jsou u mě spojené s velmi intenzivními pocity a zážitky. Od prvního hodu modelu, kdy jen tak pošlete do vzduchu 140 centimetrové letadlo, které je pomalu jedno kilo těžké, přes první motorový let, kdy nic neovlivníte a jen čekáte, jak to dopadne, až po to, že to funguje. A, když se něco takového podaří, je to fantastické a máte pocit, že jste právě vylezl na nejvyšší horu světa. Občas se objeví i pocity spojené s tím, že něco uspěcháte a víte, že budete muset začít od začátku. Ale to už k tomu patří. Přiznám se, že když vypustím volňáska z ruky, mám jediný strach, abych modelem někoho nezranil. Vše ostatní je jen otázka lepidla a trošky času.
A co dodat k Brooklynovi? Brooklyn je krásný model, který vám svou krásu prozradí tehdy, až ho postavíte. Žádná fotka to totiž neumí. I když můj Brooklyn patří k těm těžším, krásně létá. A přestože mi stoprocentní replika přinesla i nějaké starosti, nelituji! S modelem Brooklyn Dodger je spojen ještě jeden výjimečný moment. Když jsem jej dokončil a zveřejnil jeho fotografie na facebooku v zahraniční skupině, která se zabývá historickými modely, napsal mi syn konstruktéra Sala Taibiho Michael Taibi: „Beautiful workmanship Martin. Dad would definitely enjoy seeing your craftsmanship…“ (Krásné zpracování Martine. Táta by určitě rád viděl vaše řemeslo…)
Technická data:
Rozpětí: 1400 mm
Hmotnost: 920 gramů
Motor: Forster.29
Cívka: Super Aero Spark
Napájení: 2x AA baterie / 1s lipol
Časovač: Austin timer
Martin HURDA, Pelhřimov, 8.11.2020
Jakékoliv reakce, podměty, nebo pokud Vám budu moci pomoci, nebojte se ozvat.
hurda.martin@gmail.com
Tel: 603566730