The Hornet
Zkušenosti a provozování historického modelu Hornet z roku 1940.
(aneb pohled do nedaleké historie…)
Níže uvedený článek byl publikován na webu KHMM přesně před 10 lety. Po napadení webu byl znehodnocen ztrátou obrazové dokumentace. Rozhodl jsem se článek rekonstruovat a promítnout do něho zkušenosti z více než desetiletého provozu. Tento model je natolik jedinečný, že je pravděpodobně stále jediným létajícím u nás. Text článku ponechávám v původním znění. Před 10 lety jsem nemohl tušit jak se bude vyvíjet dění v historické modelařině, v kategorii Texaco, v předpisech pro létání s modely. Zdá se, že jsem měl před 10 lety docela dobrý odhad ….
V sezoně 2010 jsem poměrně aktivně létal v Kategorii Texaco s modelem Cloud Snooper, do kterého jsem zastavěl motor MVVS 6,5 D. Tento model se ukázal být poměrně výkonným, přesto ale nestačil na nejlepší modely této kategorie. Zejména jeho menší velikost je, v této kategorii, limitující. Model je výborný, ale na 10 ccm paliva hravě dostupuje do výše přes 500 metrů a dostává se tím na hranici viditelnosti a reálné řiditelnosti. Protože jsem zastáncem stavby replik v měřítku 1:1 začal jsem se na konci téhož roku rozhlížet po jiném, vhodném modelu, dostatečně velkém i v měřítku 1:1. O pohonu bylo rozhodnuto předem: V té době jsem nevlastnil žádný, skutečně historický motor. Volba padla samozřejmě na MVVS 10 D.
Chtěl jsem postavit model výkonný natolik, aby s tímto motorem letěl na hranici viditelnosti, do výše okolo 600 metrů, což mělo zajistit dostatečně dlouhý kluz pro zalétnutí maxima /tehdá se létalo na 15. minutová maxima/ i ve zcela beztermickém počasí. Zároveň měl mít model poměrně lehkou konstrukci s dostatečnou pevností i pro RC řízení, tak, aby výsledná hmotnost byla někde kolem 3000g, což zajišťuje 16ccm paliva a délka chodu motoru se pohybuje kolem 5-6 minut. Zároveň nemělo plošné zatížení výrazně překročit hranici 30,5 g/ dm. Posledním mým požadavkem bylo, aby model byl v pelotonu vzácným a málo vídaným typem. Z tohoto důvodu mne osobně nezajímal např. Airborn, který je jinak naprosto špičkovým a jednoduchým modelem pro tuto kategorii i v měřítku 1:1.
Prohlédl jsem řadu plánů a v síti mých úvah zůstaly dva modely: Sunduster a Hornet. Oba modely přibližně stejné velikosti, krásných, eliptických tvarů, balsová stavba, prostě modelářská klasika. Oba modely byly na jednokolovém podvozku, což pro kategorii Texaco není příliš výhodné, neb modely šetří palivo a startují s malým výkonem motoru ze země. To je kritická fáze letu i na dvoukolovém podvozku, zejména za větru, nebo na nerovném terénu. Ve výběru pro mne rozhodla skutečnost, že již na originálním plánu modelu Hornet, publikovaném v časopise Model Airplane News v červenci 1940, zakreslil autor modelu Sal Taibi, alternativu dvoukolového podvozku.
Při stavbě modelu jsem se rozhodl pro jednodušší řešení předku modelu a v souladu s pravidly jsem provedl zástavbu motoru v poloze ‘‘hlavou vzhůru‘‘ při zachování osy tahu motoru. Při zachování obrysu předku tím odpadá nutnost výroby snímatelného krytu motoru. Dalšími změnami oproti originálu jsou již pouze nutné změny v důsledku zástavby RC řízení, přesně v souladu s pravidly. V měřítku 1:1 má model rozpětí 2225 mm a docela velkou nosnou plochu křídla zhruba 84 dm2. Profil křídla je silný, s neobvykle ostrou náběžnou hranou.
Po zvětšení plánů v copy centru a přepočtu základních rozměrů nosníků, sehnání materiálu, přípravě, jsem před koncem roku 2010 začal stavět svůj největší model autentického historika…
Jako první jsem začal pracovat na trupu. Zcela beze změny zůstala klíčová první přepážka nesoucí dvoukolový podvozek. I bukové hranoly nesoucí motor, jsou shodné. Rozdíl oproti původní konstrukci snímatelného krytu pro invertní montáž motoru je v tom, že celý typický vnější tvar nezaměnitelného předku modelu, je tvarován z balsových hranolů napevno s otevřenou horní částí motorového lože. Po konstrukčním vyřešení problému předku následovala stavba bočnic a postupné sestavování trupu modelu. Vše lepím epoxidovým lepidlem.
Stavba svižně pokračovala, ocasní plochy byly hotovy za jeden víkend. Konstrukčně jsou typicky americkou školou t.j. vše slepeno na desce z pásků balsy a profil vybroušen po slepení. I tak ale dají eliptické tvary dosti práce a pilin a prachu při broušení je také dost, což nese „těžce“ zejména manželka. Musela to však vydržet ještě při stavbě křídla, které jsem zhotovil dělené, při zachování všech ostatních konstrukčních dispozic. Kostra sestaveného modelu budila respekt svojí velikostí a celek vypadal velmi „letuschopně“.
Potah modelu jsem provedl ze zásob starého tlustého Modelspanu zcela klasicky na nalakovanou a vybroušenou kostru. Na spodní stranu křídla jsem, kvůli lepší viditelnosti za jasně modré oblohy, použil černo-červenou kombinaci. Při napínání potahu se sice nepráší, nicméně zápachu acetonu si, po dobu zhruba týdne, užila se mnou manželka dost. V celém domě nebylo kam uniknout. Závěrečná ochranná vrstva syntetického laku byla již jen lahůdkou na dortu. Během dalšího týdne jsem provedl kompletaci modelu, zhotovení mojí tradiční transportní bedny, namíchání paliva, seřízení a zkoušku motoru….
Před vlastním záletem jsem provedl kontrolu těžiště modelu. Na plánu není uvedeno. Po zkušenostech s obdobnými modely jsem ponechal těžiště tak, jak samo vyšlo, t.j. v 1/3 hloubky křídla. Při ploše výškovky a plošné délce modelu spoléhám na fakt, „že to prostě musí letět samo“. Celková letová hmotnost modelu mi vyšla na 2968g. Dovažuji tedy ještě 40g olova na přední přepážku a dostávám se přes limit 3000g, kterým získávám 16 ccm paliva pro soutěže Texaco. Poslední prací je zhotovení přesné palivové nádrže na tento objem z dvaceti kubíkové injekční stříkačky. Vše je připraveno k prvnímu letu….
Den D nastal v den jednoho neslavného výročí: 25.2.2011 odpoledne je celkem chladno, ale hlavně bezvětří. Nakládám model do vozu a kolem 15. hodiny sestavuji Horneta na klubovém letišti v Plzni – Radobyčicích. Na letišti jsem sám, provádím motorovou zkoušku, seřizuji motor asi na 3500 otáček na „plný plyn“. Kontroluji otáčky volnoběhu, motor nemá tendenci zhasínat ani při 1800 otáčkách. Ještě kontroluji dosah soupravy. Pro jistotu provedu několik statických fotek připraveného modelu.
Zakotvuji model ve směru startu, tankuji, nahřívám motor, znovu vše kontroluji, uvolňuji kotvu … Model se poslušně rozjíždí, poprvé zvedá, zcela bez zásahu do řízení, kormidla a po 8 – 10 metrech rozjezdu se zcela sám, odlepuje od země a v mírné zatáčce začíná stoupat zcela sám, bez mých zásahů do řízení. Vychutnávám si tento jedinečný okamžik, který prožívám se svými modely vždy jen jednou…. Poprvé zasahuji do řízení asi ve výšce 15 metrů. Model poslušně reaguje, bez tendencí k pádu, výškovku k řízení prakticky nepotřebuji. Stoupám asi do 100 metrů výšky, vypínám motor. Kluz nevyžaduje prakticky žádnou korekci. Jak prosté: Model prostě létá sám!! Jaké asi byly pocity našich předchůdců před 70 lety při prvním startu těchto volně letících obrů? Jsem přesvědčen, že prožívali stejné okamžiky štěstí, jako my. My to máme o možnost řídit svůj výtvor, podstatně bezpečnější, jak pro model, tak pro své okolí. První let modelu skončil nádherným doběhem modelu na dvoukolovém podvozku a dosednutím kormidel. Ten den jsem si to zopakoval ještě dvakrát.
Model jsem postupně seřídil pro použití v kategorii Texaco, absolvoval jsem s ním však pouze dva závody v sezóně roku 2011. Po celý rok byl však hojně využit na sletech historických modelů tehdejšího SAMu 122, včetně sletu na Slovensku. Postupně jsem jej dovybavil pasivním výškoměrem a seřídil chod motoru na průměrných 5 – 6 minut běhu na 16 ccm paliva. Bez termiky dosahuje model, v tomto režimu seřízení, výšky kolem 600 metrů, špičkově nad 700. Toto je však již na hranici mojí viditelnosti a pocit, že model skutečně řídím, mám tak do 500 metrů. Záleží i na kvalitě pozadí, nejlépe je model čitelný v bílých oblacích, nejhůře tradičně v modré obloze. Doba letu modelu bez termiky se téměř vždy pohybuje na hranicí maxima pro Texaco podle starých pravidel /tenkrát to bylo 15 minut/. V průběhu sezony jsem pro většinu svých nesoutěžních letů používal pouze poloviční nádrž na pouhých 8 ccm paliva. V tomto režimu model dosahuje pohodové výšky kolem 300 – 400 metrů a doba letu bez termiky se pohybuje kolem 10 minut. Osobně bych přivítal, kdyby se vývoj v kategorii Texaco ubíral právě tímto směrem. Bohužel, převzatá pravidla amerických modelářů jsou především o náhodě a o riskantním létání ve velkých výškách. Jsem přesvědčen, že jsou pro Evropu naprosto nevhodná a dříve, nebo později, přinesou zákaz létání ve výškách větších 200 metrů, pokud budeme moci s takto velkými modely vůbec létat, bez zvláštního pojištění a povolení. Výšky, ve kterých se dnes tyto naše velké modely pohybují, jsou běžnou letovou hladinou ultralehkých letadel a záchranářských vrtulníků. Chovejme se proto zodpovědně a snažme se vytvořit pravidla, kterými nebudeme ohrožovat letecký provoz!! Můj osobní postoj k této problematice je ten, že postupně přecházím k létání kategorií OTMR, kde je jasně daná doba chodu motoru, která je dostatečným „reduktorem“ dosahované výšky modelu v počáteční fázi letu. Rovněž další pravidla, která v našem klubu budeme zkoušet, nebo zkoušíme, mají za cíl zasoutěžit si bez nepřiměřeného rizika.
Tolik tedy článek z roku 2012. Dnes má model za sebou řadu dalších letů. Soutěžně byl však použit pouze 1x již s „uzákoněným“ polovičním množstvím paliva tak, jak jsem předpověděl vývoj. Na 8 ccm paliva běží motor 3-4 minuty a let je po startu skutečně majestátní. Také jsem uvažoval o zástavbě motoru Forster .99, který mám ve sbírce zcela nový a se kterým model létal. Použití tohoto motoru v kategorii OMR C by jistě bylo zajímavé. Soutěžní létání mne však táhne stále méně a dnes mne prakticky nezajímá. Proto jsem nakonec model nechal v jeho původní úpravě pro detonační Texaco. Dnes je to vlasně i vzpomínka na motory, které uměli kdysi dělat v MVVS Brno a které se dnes nejspíš nevyrábí. Tradice, netradice, holt je snažší na výrobním automatu namotávat drát….
Dnes jej používám pouze na sletech KHMM tak 1 – 2x ročně, když mám náladu si zavzpomínat na dobu, kdy jsme v KHMM hledali smysl historické modelařiny a rozhodli jsme se pro vlastní cestu nesvázanou žádnými dalšími autoritami….. I po létech se na start modelu vždy těším a užívám si ho stejně, jako onen výše popsaný, v roce 2011.
Vychutnejte si ještě závěrem pár snímků z létání s modelem Hornet. Snímky jsou důkazem, že model stále létá na sletech KHMM. Fotografie byly pořízeny na tradičním sletu historických modelů v Rožmitále pod Třemšínem v červnu 2021. Start a let modelu je i po létech zážitkem jak pro pilota, tak pro přihlížející….
Plzeň leden 2022. Karel Slupský