CARDINAL firmy Veron z roku 1951.
Mám rád detonační motory. Provázejí mě od dětství. Od nepaměti si sám míchám palivo a prostě miluji vůni éteru…. Dodnes si pamatuji poměr paliva pro svojí první Jenu 1. Nejsem sběratelem motorů, několik desítek jich ale ve své dílně skladuji. Pravděpodobně, zdaleka ne všechny, je někdy použiji v leteckém modelu. Dlouhou dobu vlastním i zmenšenou repliku prvního detonačního motoru DYNO 1 z roku 1949. Zmenšené Dyno je dílkem brněnského výrobce a konstruktéra, pana Pfeffera. Dyno 0,6 ccm vybočuje ze série jeho známých samozápalných motorů Pfeffer 0,6 charakteristických především atypickou hranatou hlavou.
Můj motorek je pravděpodobně z poslední vyráběné série, kterou po smrti pana Pfeffra dokončoval ing. Pokorný. Někdy v loňském roce jsem motorek zkusil promazat palivem. Známe to všichni. Prostě mi to nedalo. Dotáhl jsem vrtuli a párkrát motorem protočil. K mému překvapení samozápal zafungoval a na pár kapek paliva se motor rozběhl, jen tak v ruce. Naplnil jsem tedy asi jeden kubík paliva do nádržky a motor opět protočil. Bez problémů chytil a hadr do vrtule jsem mu hodil asi po 30 sekundách běhu, kdy jsem jej pro teplo již nedokázal déle držet…. Toto jsem tedy skutečně nečekal. Večer jsem začal hledat vhodný model pro praktické vyzkoušení vlastností zmenšené repliky.
Do oka mi padl plánek modelu Cardinal dodávaný počátkem padesátých let (1951) firmou Veron ve stavebnici. Model byl pochopitelně volně létající „kabiňáček“ v celobalsovém provedení. Byl vhodný pro samozápalné motory o objemu 0,5 ccm a později pro malé motory Cox 0.33 ccm. Rokem vzniku má model blíže spíše k modelům retro, než k modelům OT. Pro mě to ale nebylo důležité. Prostě se mi líbil a tak jsem se pustil do stavby…
Výrobu trupu jsem zahájil přizpůsobením motorového lože pro můj typ pohonu.
Dále jsem si připravil bočnice trupu, přepážky, balzové nosníky do podoby mojí soukromé stavebnice. Vše šlo velmi rychle a stavba se dařila. Konstrukce vypadala sympaticky a ve spojení s jednoduchou a přehlednou stavbou jsem si užíval pravého lepení pomocí téměř zapomenutého Kanagomu. Krásná opojná vůně acetonového lepidla mi připomněla 50 let staré počátky mého modelaření…
Trup jsem lepil v pozici „na zádech“ a později dolepoval část kabiny a lože křídla.
Trup byl hotov za jeden víkend. Celobalzovou stavbu křídla a výškovky se směrovkou jsem zvládl během týdne a tak jsem měl následující týden připravenou celou hrubou stavbu k povrchové úpravě. Drak vypadal létavě a sympaticky jednoduše až líbivě…
Potah tohoto roztomilého modýlku, staršího sedmdesáti let, jsem provedl tradičně: klasicky Modelspanem. Použit byl výhradně tenký. Před vlastním potahováním byla pochopitelně dokončena technologie vnitřku modelu včetně uložení serv a lanovodů. Jak vše dopadlo je patrno ze snímků sestaveného modelu.
Po kompletaci modelu mě velmi překvapila letová lehkost modelu: výsledná hmotnost k letu připraveného modelu činila 245 g. Model tedy dokonce splňuje podmínky UCL pro létání bez povinného označení. To jsem tedy skutečně nečekal.
Vlastní zálet modelu jsem provedl v srpnu 2022. Těžiště vyšlo na hlavní nosník křídla. Po prvním hození modelu na svahu se zdál být kluz dobrý. Při startu modelu s motorem však model málo stoupal a zejména v kluzu byl rychlý s tendencí pádu do spirály. Ohodnotil jsem jej jako těžký na předek a s malým úhlem nastavení křídla. Zvětšil jsem tedy úhel náběhu křídla a trochu posunul baterii a přijímač vzad. Letový projev se výrazně zlepšil.
Cardinala jsem stavěl pouze za účelem vyzkoušení motoru v praxi. Pro model je dostatečně výkonný, ale nevýhodou je jeho vyšší hmotnost v poměrně dlouhém předku modelu. Výkony jsou odpovídající velikosti a „rekreační“ charakteristice modelu.
Jednou větou lze shrnout zkušenosti ze stavby a zalétání v RC verzi následovně: pohledný, materiálově a stavebně nenáročný model pro rekreační a sváteční piloty pro létání na malém prostoru.
Psáno v Plzni 12.11. 2023 Dr. Karel Slupský