Ani letos nemohou být prázdniny bez sletu v Chotěšicích
Již tradiční prázdninový klubový slet v Chotěšicích bývá plný očekávání…
Kolik účastníků asi přijede, najde čas a místo v kalendáři v nabitém prázdninovém programu? A jaké asi bude počasí – neupečeme se zaživa, či naopak nebudeme schováni v autech před četnými vlnami bouří a průtrží doprovázených povětřím?
Přesto jsme bez ohledu na to vše dodrželi plán sletů a sešli se na polním letišti „po našemu U Strnada“ (ULKNZC u obce Malá Strana), a vše dopadlo nad očekávání. Bouře se vyvztekaly přes noc, déšť odešel a zbyla po něm jen vzdalující se hradba tmavých mraků. A na letišti nás už vítala prakticky modrá obloha plná cumulů, věštících krásné polétáni a hojnost termiky. Vítr variabilní mírných hodnot a povzbuzující termické proudy, co více si přát…
A kdo,že dorazil?
Samozřejmě coby první organizátor akce, pan domácí Saša Strnad, který nás na nástupu přivítal se svou typickou milou stručností a příkazem „jdeme lítat!“, kterého jsme rádi uposlechli.
Jindra Dvořáček rozšířil svůj létající tým o dalšího mládežníka, kdy ke svému vnukovi Honzovi přibral i jeho nadšeného kamaráda Matěje. Oba létali na střídačku s modely Tomboy a Korzár, Jindra nahazoval motory a s velkou dávkou trpělivosti a kadencí příkazů jich bylo plné letiště. Létání jim šlo, přistání na jistotu též – jen se občas ještě prošli a umazali, což jsme škodolibě náležitě komentovali.
Brzy jim do týmu přibude nejspíš další model, neboť nadšenému Matějovi se už o záběh na prkénku nové MPjet 0,6ky staral se svým fortelem Láďa Kulhavý, takže šup kluci do dílny!
Polétání v termice si užil každá z nás.
Stejně jako já s malým Pirate, který je díky spíše NEploše jinak k termice obyčejně tupý až imunní.
Petr ještě vychytával porodní bolesti jediné novinky sletu, svého modelu Cirrus (Frog 1950), a jistě si jeho letů ještě užijeme. Petr prokazoval sehranost s modelem a termický čich.
Ale v té nejhezčí a nejčistší formě si krásného dne vychutnali přátelé tichého letu – naši větroňáři Mirek Kučera s Kánětem a Radko Loukota s Luňákem. Zasloužená to odměna za někdy lopocení se s gumicukem v horkém dni bez dlouhých letů! Dnes ale tyto s přelety mezi stoupáky lahodily oku nám i pár tradičním návštěvníkům akce, příznivcům a kamarádům, stejně tak i místním modelářům.
A i místní se zapojili, když se Saša podělil o svůj letový park s kolegou a nechal ho létat svoji Letnou 56, sám se po nebi proháněl s jeho oblíbenou Langostou.
Vůbec se nesoutěžilo a jestli – snad jen, kdo později bude muset vytáhnout ruce z kapes zpět na kniply vysílačky a shodit svůj model z „komínu“ nebo najít nový…
Docela jiné tedy bylo vidět po obloze se prohánět malý, trochu vzteklý model Coquette Radka Loukoty. Přes počáteční startovní potíže nakonec spolehlivě křižoval nebe na rozdílu různých rychlostí, a to díky řízeným otáčkám jedničky MPJet. Hold na rozdíl od mnohých našich hodných modelů je tento potřeba řídit stále !
Létalo se, povídalo, plánovaly další modely a akce. Čas příjemně a nekontrolovaně běžel, když jsme najednou zjistili že je dávno po poledni, a postupně jsme se loučili a rozjeli vstříc radostem i strastem všedních dní, na které nám bylo přáno na chvíli zase úplně zapomenout.
Tento den byl skutečnou odměnou a satisfakcí za jinak špatné a smolné počasí v termínech našich letošních dosavadních sletů. A ještě nám počasí dost dluží – takže ještě více takových polétání!
Ano, akce v Chotěšicích bývá komornějšího rázu, nicméně kde je parta dobrých lidí a kamarádů, parádní letiště a takové počasí – není patřičné a žádoucí takové akce vůbec poměřovat.
Děkujeme, Sašo, a myslím že nepíšu jen za sebe, že příští rok se rádi u Tebe zase potkáme, už podesáté ! Můj prázdninový kalendář bez této položky by určitě nebyl kompletní…
Kompletní fotogalerii naleznete ZDE.
Video od Petra Knoba naleznete ZDE.
V Rudě nad Moravou 14.července 2024 Michael Vosika