Spartak 1954

Nedávno jsem využil letních klidných podvečerů (letos dosti neobvyklý úkaz) a byl jsem si polítat se svým letitým Spartakem (C). A uvědomil jsem si, že letos je to již 70 let od doby, kdy model Vl. Hájek navrhl a nakreslil.

Když jsem před mnoha roky uvažoval, že budu stavět a létat s historickými modely, tak moje první volba padla na Spartaka. Říkal jsem si, že je to pro začátek jednoduchý model, stavba bude rychlá a později se uvidí, jestli mě to „chytne“. Docela mě to chytlo, ale to je již jiná kapitola…

Spartaka jsem v roce 1998 postavil rychle, a protože jsem v té době měl pouze jediný vhodný dostatečně „starý“ motor a sice Vltavan 2,5 tak byl do modelu zamontován. První lety s tímto motorem byly docela adrenalin, a tak jsem po krátké době koupil repliku Super Atom. Krátce potom jsem získal motor NV-21 a tak můj Spartak měl konečně motor pro který byl navržen.

Před pěti lety, po stovkách startů (odhadem jich model má asi 600), původní NVéčko umřelo, ale to jsem již měl v záloze další NV-21 v „nálezovém“ stavu. Ten nálezový stav je myšlen doslovně, motor byl nalezen v kontejneru s odpadky. Motor ve velmi slušném funkčním stavu v modelu statečně vrčí dodnes. Traduje se, že motory NV-21 nemají dlouhou výdrž, ale můj první exemplář naběhal ve Spartakovi odhadem minimálně 15 hodin. Kolik naběhal než se dostal ke mně nevím, určitě ale nebyl nepoužívaný. To je velmi slušné.

Stavba Spartaka (C) je velmi jednoduchá, trup je klasická příhradovina,  křídla  a výškovka jsou bez vyřezávaných žeber. Ta jsou vytvořena v případě křídel ohýbáním nosníků 2×5 přes hlavní nosník 3×10. Vznikne tak poměrně nízký profil s rovnou spodní hranou a poměrně ostrým nosem profilu. Výškovka je obdobné konstrukce. Celý model jsem potáhl Kablem.

Létání se Spartakem je velmi příjemné, model pěkně reaguje na výchylky kormidel a současně je dostatečně stabilní. Není to žádný výkonný brus, ale k tomu asi nebyl navržen. Snahou byla rychlá a jednoduchá stavba, údajně měla stavba modelu v modelářských kroužcích trvat asi 15 hodin.

A teď k tomu, proč modely Spartak A,B a C vznikly:

při přípravách na I. celostátní spartakiádu v roce 1955 strana a vláda rozhodla, že součástí vystoupení na Strahově bude den Svazarmu, kterého se zúčastní i letečtí modeláři. Ti měli za letu předvést modely větroně Spartak A, modely poháněné gumovým svazkem Spartak B a motorové modely Spartak C. Modely navrhli známí modeláři R.Černý, R.Čížek a Vl.Hájek v průběhu roku 1954 a plánky pro stavbu do vybraných modelářských kroužků byly distribuovány během února 1955. Modely postavené v kroužcích byly následně, pod odborným dohledem, zalétnuty a seřízeny a dále se s nimi nesmělo létat, aby se předešlo jejich poškození před vlastním vystoupením na Strahově. Jaký byl předpokládaný scénář vystoupení molelářů na ploše stadionu? Z mého pohledu docela absurdní. Na plochu mělo nastoupit 160 modelářů s 80 větroni, 40 gumáky a 40 motoráky a pak s nimi létat. Vyhrazený čas pro vystoupení byl 24 minut. Současně měly nad plochou létat 3 RC modely a opisovat ladné osmičky mezi volnými modely. Napadá mě kolik asi bylo tehdy v republice letuschopných RC modelů, o mnoho víc jich asi nebylo.

A jak to celé dopadlo?

Katastrofálně… 4. července 1955, před vlastním vystoupením se začalo kazit počasí a ve chvíli kdy modeláři se svými modely stáli na seřadišti před hlavní bránou stadionu nazývanou Brána borců se přihnal přívalový liják spojený s větrnou smrští a během několika okamžiků byla naprostá většina modelů zničena. Smutný a trpký konec pro kluky, kteří věnovali spoustu času a úsilí stavbě modelů se kterými si vlastně ani nezalétali.

Pokusím se spekulovat, jak by vystoupení dopadlo, kdyby nedošlo k tomu, co jsem uvedl v předchozích řádcích. Podmínky pro létání na Strahovském stadionu, který je na kopci nad Prahou s vysokými tribunami způsobujícími turbulence by byly dosti tristní ale funkcionářům to nejspíš nevadilo a asi je to ani nenapadlo. Celá doktrina o tom, jak poručíme větru a dešti, se již tehdy ukázala jako lichá.

Ještě zajímavost na konec. Modely Spartaků měly mít jednotný barevný nátěr v národních barvách. Motoráky červené, gumáky modré a větroně bílé. Větroně ale nakonec byly žluté údajně z toho důvodu, že písek na ploše stadionu byl obarven na zeleno a bílý model by nevytvářel dostatečný kontrast…

František Kohout 6.10. 2024 Praha