Vosy na Vysočině – 10. ročník .
S obavami jsem sledoval vývoj počasí v předpovědích na tento víkend. V pátek prakticky celou cestu z Plzně pršelo. Předpověď však udávala, že v sobotu by to mělo být dobré. Dorážím kolem 17. hodiny do penzionu Karlov. Část členů klubu je již tradičně ubytována delší dobu neb spojují akci na Velké Bouli tradičně s návštěvou krás Vysočiny…. Ve večerních hodinách se rychle ochlazuje a je téměř jasno. Uléháme s nadějí, že to zítra bude dobré. Svatý Petr nás tentokrát asi vyslyšel neb se probouzíme do slunečného rána a v noci dokonce mrzlo… Okolo 10. hodiny se přesouváme na svah. Rozbahněné polní cesty si vybírají svoji daň…. V 10,45 hodin na svahu ale panuje slunečno a slabý vítr šikmo po kopci. To nám ale nevadí. Výhled do podzimní krajiny je nádherný…
Největším překvapením pro mě byl počet létajících účastníků. Celkem nás letos létalo 25 !! To je nejvíc v historii této akce. Tak trochu mě, jako autora nápadu, létat s modely Vosa stejně jako v době jejich vzniku, tedy volně a na svahu, jak byly tyto modely kdysi převážně používány, tato skutečnost těší. Již dávno není akce na Vysočině jen záležitostí členů KHMM. S Vosami na svahu se dnes na naší akci na Vysočině schází nadšenci napříč modelářskými kluby. Letos byli účastníky modeláři z Plzně, Klatov, Sušice, Ústí nad orlicí, Rudy na Moravě, Pardubic, Podhořan, Dvora Králové, Přelouče a pochopitelně skupina místních z okolí Chotěboře a Havlíčkova Brodu.
Pro mne je to důkazem, že jednoduchá a jasná stavební pravidla, co nejjednodušší pravidla letová, dokáží oslovovat stále více modelářů, kteří mají klasickou stavbu modelu rádi a tudíž se vrací k modelům dob minulých. Dnes můžeme mít v modelařině za peníze všechno, na co si vzpomeneme a přesto nás oslovuje typ modelu, který pořídíme s mizivými náklady, ničím neřízený, který nejde nikde objednat a je nutno jej postavit podle plánu. V tom vidím největší přínos našeho bláznivého konání. Prostě zábava s vlastní angažovaností, to co modeláři v Ústí nad Orlicí nazývají termínem „modelářství jako zdravý životní styl“. Pokud se zamyslíme nad naším konáním, je tam vše: zručnost, stavba, zalétání, přiměřené soutěžení s trochou fyzické námahy ve spojení s pobytem v krásné krajině. Lze si přát vice ???
Deset let této netradiční soutěže a stoupající počet účastníků mne a kolegy z KHMM občas vede k úvaze, zda nevypsat tuto akci jako MČR v této kategorii. Osobně se domnívám, že se scházíme 1x ročně hlavně abychom se v uvolněné atmosféře potkali a trochu si k tomu zasoutěžili. Pokud akci vyhlásím jako MČR, zmizí zmíněná uvolněná atmosféra. Aby byla zajištěna věrohodnost akce, musel bych zajistit přejímku modelů, stabilní časoměřiče, vytyčit startovací prostor tak, jak je tomu například v F1E. Z pohledu organizátora je to příliš mnoho povinností pro mne a zcela se vytratí radost z akce … Navíc bych zřejmě potřeboval dalšího sponzora. Myslím, že i v příštím roce zůstaneme stále v režimu „akce pro radost“.
Na každé vosí soutěži je důležitý zapisovatel výsledků. Letos se tohoto úkolu ujala, ostatně jako minulý rok, paní Jana Kulhavá. Za to jí patří velký dík. Ubyla mi jedna velká starost, protože sám hlavně fotím průběh akce a také si chci, alespoň symbolicky, zalétat…..
Zkušenosti říkají, že pro rychlý průběh soutěže jsou potřeba tři časoměřiči nebo alespoň dva. Metodou vzájemného změření to lze obejít, ale kdybych vyhlásil MČR, tak tato metoda neobstojí a musím mít tři lidi jen pro tuto funkci. A kdo poradí, kde je vzít ???
Ale vraťme se k letošnímu průběhu. Skutečně jsme po nástupu v 11 hodin určili startoviště zhruba v polovině výšky kopce a v celkem pěkném počasí, začali létat. Každý tradičně podle svých schopností a fyzických možností, ve vlastním tempu. Sledovat lety modelů do údolí v barvách podzimu si prostě musíte vychutnat přímo na akci. Každý model letí jinak. Stačí malý poryv bočního větru a let končí velmi rychle a naopak, pokud se zadaří, obvykle všichni s napětím čekají, zda model přistane v ještě dohledatelném terénu. Nedá se to popsat, tak pár snímků z letu modelů a nálady na svahu….
Bílé tečky na snímku výše jsou kapky vody odlétající z povrchu modelu po přistání do mokré řepky.
Že je návrat z údolí docela „makačka“ je patrno z výrazu ve tvářích soutěžících….
Karel Švec, při jednom z prvních návratů na svah ještě neušil, že celkově poletí vynikající závod s výsledkem, který jsme na Velké Bouli ještě neviděli. Vše korunoval druhým nejdelším letem dne v délce 70 sekund.
Soutěž i přes velký počet účastníků rychle ubíhala. Kolem 14. hodiny bylo odlétáno za již sílícího východního větru. Pro zpestření 10. ročníku jsme na rozlučku vyhlásili akci „hromadný start“. Účastnili se všichni, komu po deseti startech zbyly síly… Vychutnejte si akci na snímcích….
K vyhodnocení výsledků, vyhlášení vítězů, předání cen, diplomů a účastnických diplomů s pamětní nálepkou, jsme se sešli již na vrcholu kopce v závětří lesa. Byly uděleny ceny za celkové vítězství, dále cena za nejdelší let celé soutěže, dále byla samostatně odměněna kategorie žen a také nejmladší účastník. Vše je patrno z výsledkové listiny. Výkon celkového vítěze Karla Švece je skutečně mimořádný. Průměrný výkon 41 sekund na jeden let je nevídaný. Láhev „tulamorky“ si opravdu zasloužil.
V kategorii „rekordman Velké Boule “ zvítězila pro letošní rok nejdelším jednotlivým letem v trvání 72 sekund Michaela Hálová.
V kategorii žen byly dva stejné celkové výsledky a tak si cenu s bublinami odnesly za shodný výkon 234 sekund závodnice Baštová a Vosiková.
Všechny vítěze vidíte na snímku včetně nejmladšího účastníka Pavla Šrámka :
Jako pořadatele mě samozřejmě těší díky od účastníků akce za pěknou soutěž, ale je třeba zmínit i ty kteří nejvíce pomohli. Poděkování patří časoměřičům, zapisovatelce Janě Kulhavé, Radku Loukotovi za zpracování výsledků na počítači. V neposlední řadě i Vlastě Loukotové a Michalu Vosikovi za sladkou tečku na závěr závodu. Osobně děkuji i všem pod vedením Karla Krajníka, kteří pomohli s vyproštěním do bahna zapadlého Radkova vozu…
Celkové výsledky zde:
Všechny snímky můžete shlédnou ve fotogalerii ZDE.
Fotogalerii od Václava Tondera naleznete ZDE.
Přeji všem účastníkům pevné zdraví a pohodu a věřím, že se se všemi sejdeme i v příštím roce na Velké Bouli alespoň za takového počasí a pohody jako letos.
Psáno v Plzni 13. 10. 2024 Karel Slupský