Zapojení zapalování v modelu přehledně – rekonstruovaný článek ze starého webu.
Před nějakým časem jsem opakovaně obdržel dotaz, proč nám v článku o zapalováních (a nejen v nich) chybí fotografie. Dle čtenářů je to velká škoda… Oslovil jsem tedy členstvo s dotazem, zda nemá ve svých archivech někdo tehdy publikované fotografie s tím, že bych je znovu do článku doplnil a vše znovu publikoval. Jako první se mi ozval Radko Loukota (DĚKUJI) s tím, že má uložené původní články ještě s fotkami a následně mi je poslal. Původní články byly publikovány v roce 2012. Tentokrát jsem ze tří článků o zapalování udělal jeden, který si nyní můžete přečíst.
Ladislav Kulhavý-editor.
Zapalování poprvé.
Při stavbě nového modelu Powerhouse jsem byl několikrát osloven mými přáteli z klubu, abych jim pomohl vysvětlit zapojení zapalování pro benzínové motory. Mělo to být jasné, stručné a hlavně pochopitelné i pro člověka, který nemá elektrotechnické vzdělání. Tak jsem se to snažil sepsati a pevně věřím, že to leckomu z Vás pomůže.
Černý vodič – vede od mínus pólu baterie Lion. Připojí se na kostru motoru. Modrý vodič – naletované malé očko. Kabel vede od zapalovací cívky a jde na kontakt přerušovače motoru (kladívka). Zde bude ještě připojen kondenzátor a jeho druhý konec se připojí na kostru motoru. Červený vn kabel – vysokonapěťový kabel pro svíčku vedoucí od zapalovací cívky. Tento kabel má silnější izolaci a na konci je vidět sponka kterou se připojí na svíčku. (V dnešní době je před sponku vložen rezistor o odporu 4,7 kOh).
Mikrospínač (zastavování motoru) je ovládaný servem. Vypínač zapalování (ten je ovládán samostatně a je to vlastně bezpečnostní vypínač zapalování). Pokud by totiž nedošlo k vypnutí mikrospínače a zůstala by sepnutá kladívka motoru, tak cívkou prochází zkratový proud . Mohlo by dojít ke spálení cívky a pochopitelně k vybití baterie. Tento vypínač mám normálně ovládaný rukou a zapínám jej před startem motoru.
Na následujícím obrázku je jasně a zřetelně vidět, jaký systém používá ve svých modelech Jarda Pipek. V podstatě se jedná o stejné zapojení, jenom je umístěné na vyjímatelné destičce v modelu. Vše opět funguje spolehlivě k naprosté spokojenosti.
Tak přeji hodně zdaru a v případě zájmu jsem připraven pomoci.
Historikům třikrát zdar !!!
Ladislav Kulhavý 20.1.2012
Zapalování podruhé
Pro provoz každého modelářského motoru s jiskřivou svíčkou (hovorově „benzinového“ motoru“) je nezbytná elektrická instalace zapalování, která se skládá z indukční cívky, kondenzátoru, vypínače a baterie zapalování. V historii bylo uveřejněno v různé literatuře mnoho schémat tohoto zapojení, často bylo nakresleno i na tehdejších stavebních pláncích motorových modelů a jedno bylo také například v knize J. Vyskočila „Jak zhotovím letadélko s benzinovým motorem“ z roku 1939:
Tehdy se pro napájení zapalování v modelu používaly „normální 3,5-Voltové baterie pro kapesní svítilny“, které my „dříve narození“ známe také z poválečné doby jako „ploché baterie“, ty měly sice asi stejnou velikost, ale měly napětí již 4,5 Voltů a v této verzi existují dodnes… Podobné zapojení, velice názorně nakreslené, jsem nalezl i na jednom starém americkém „prospektu“ přikládaném kdysi k motorům s jiskřivou svíčkou, tak jsem jej jenom „počeštil“ u popisu jednotlivých dílů a baterii jsem „upravil“ na současný, námi nejčastěji používaný typ, tj. 1 článek Li-On baterie 3,6 V nebo Li-Pol s napětím 3,7 Voltů:
Všimněte si, že se v historii často používala „pomocná baterie“ pro startování motoru, která se připojovala pomocí kabelu s „banánky“ do zdířek umístěných na modelu a dle původního popisu z roku 1939 se používala z tohoto důvodu:
Použijeme-li pro spouštění motoru pomocné baterie, dává svíčka sytější jiskru a motor dříve „naskočí“; mimo to šetříme baterii v modelu, která zůstane čerstvá pro let. Je-li motor v modelu zamontován v invertní poloze, je použití pomocné baterie takřka nevyhnutelné, neboť svíčka trpí zaolejováním, a je tudíž zapotřebí proudu o větší kapacitě.
Na dalším obrázku je jako zajímavost ještě jedno schéma zapojení, oskenované přímo z prospektu pro motory Ohlsson ze 40. let….
V podstatě je opět stejné jako ta předchozí schémata, vypínač (v tomto případě „timer“ = časovač) je tady na „plusové“ větvi a opět je tam uvažováno připojení „boosteru“, tedy pomocné startovací baterie. Kondenzátor je tam použit „americký“, v kovovém pouzdře, který se připevňuje přímo na motor, což je velice praktické…
Teď popíši jeden praktický a vyzkoušený způsob zapojení zapalování, který používám u menších modelů o rozpětí 1.100 – 1.300 mm poháněných „malými“ benzinovými motory o obsahu .19 -.29 cu.in. (3,2 – 4,8 cm3). Instalace zapalování totiž většinou představuje dosti velkou hmotnost navíc, zvláště použijeme-li indukční cívku normální velikosti (např. JR, MODELECTRIC, nebo dokonce původní „historickou“ cívku), která váží asi 50–60 gramů, a baterii pro zapalování složenou ze 3-4 kusů NiCd nebo NiMh článků.
Pro svůj model CORONET, který má rozpětí jen 1.174 mm, jsem proto hledal nějakou lehčí a rozměrově menší cívku a také baterii pro ní, která by můj malý a lehký model moc nezatížila. V nabídce americké firmy LARY DAVIDSON) jsem našel indukční cívku o hmotnosti 30 gramů, proto jsem si jí hned objednal a byl jsem moc zvědav na její parametry. Přišla mi cívka sice poněkud „amatérského“ vzhledu, ale pozoruhodně malá – má průměr 19,5 mm, délku tělesa 32,5 mm a délku jádra 43,5 mm, vážící jen 30 gramů, která je pro doporučené napětí je 2,4 – 3,6 V. Hned jsem jí zapojil a vyzkoušel, fungovala dobře, proto jsem jí do Coroneta použil. Porovnání velikosti indukční cívky „LARY“ a „MODELECTRIC“ je na fotografii.
Protože jsem uvažoval tento model pohánět různými druhy motorů, od malého detonačního motoru CLASSIC 0,6 cm3 přes detonační SUPER ATOM 1,8 cm3 až po klasické historické benziňáčky OHLSSON .19 -.23 cu.in (3,2 – 3,8 cm3), které v originále tohoto modelu skutečně létaly, tak jsem kompletní zapalování řešil jako snadno vyjímatelný celek, abych jej v případě pohonu detonačním motorem v modelu „nevozil“ jako zbytečnou zátěž – toto řešení ostatně doporučuji udělat do každého historického modelu, neboť to značně usnadňuje údržbu zapalování a jeho případné opravy. Zapalování je proto uloženo na vyjímatelné destičce z překližky 2 mm uchycené do modelu jen jedním malým šroubkem. Vše vidíte na připojených fotografiích:
Kompletní zapalování i s výše uvedenou Li-Ion baterií 1x 1.100 mAh váží 125 gramů, celý model CORONET s benzinovým motorem OHLSSON .23 SP a kompletním zapalováním váží 735 gramů. Součástí instalace zapalování je jedno mikro-servo Graupner C-241 o hmotnosti asi 10 gramů, které ovládá mikrospínač nutný pro vypnutí zapalování. V koncovce kabelu ke svíčce je zabudován odpor 10 kiloohmů, který u motorů OHLSSON postačí pro odrušení zapalování, zapalování tak neruší ani RC-soupravy pracující na frekvenci 35 a 40 MHz. Baterii pro zapalování jsem použil 1 x Li-Ion článek 3,6 Volt o kapacitě 1.100 mAh, která váží asi 50 gramů a ukládám jí samostatně do trupu podle potřeby pro vyvážení modelu (v mém případě je asi až 10 cm za odtokovkou křídla). Baterie má také vyveden ještě zvláštní delší kablík pro její nabíjení, aby se vůbec nemusela při nabíjení vyjímat z modelu a ten také slouží pro občasnou kontrolu jejího napětí, které by nemělo klesnout pod 2,9 Voltu. Mikrospínač pro vypínání zapalování je v mém zapalování na rozdíl od výše uvedených „historických“ zapojení instalován na „plusové větvi“ místo na „mínusové“, což je ale asi v podstatě jedno, funguje to výborně…
Jaromír Pipek, 28.1.2012
Zapalování potřetí:
Po přečtení Láďova příspěvku jsem došel k názoru přidati několik mých zkušeností s provozováním benzínových motorů a jejich systémem zapalování.
V některých případech jsem se setkal s rušením RC aparatůry. Povětšinou se jednalo o modelářská pásma na kmitočtech 35 a 40 MHz. Při klasickém způsobu zapojení dochází při průchodu proudu přes přerušovač k následnému jiskření a to může ovlivňovat palubní systém ovládání modelu. Musíme si uvědomit, že „kladívka“ spínají značně velký proud. Proto je zapalování doplněno o spínací tranzistor. V tomto zapojení přes „kladívka“ teče pouze proud do báze tranzistoru a ten je řádově desetkrát nižší než proud procházející kolektorem spínacího tranzistoru. Nedochází k jiskření a rušení je omezeno na minimum..
Zapojení a konstrukce je natolik jednoduchá, že nepotřebuje bližší vysvětlování. Součástky jsou zcela běžné. Spínací tranzistor je typu PNP.
Na dalších obrázcích je tištěný spoj a skutečné zapojení zapalování..
Všem přeji úspěšné zvládnutí tohoto zapojení a žádné rušení!
Jaroslav Prchal 2.2. 2012