Začátky radiového řízení modelů letadel v českém modelářském tisku…
V dnešní době si už asi málokterý modelář dokáže představit létání s modely všech druhů bez jejich ovládání na dálku rádiem. Začátky řízení modelů letadel rádiem (zvláště u nás, v Československu…) nebyly vůbec jednoduché…
V našem modelářském tisku, se o rádiovém řízení modelů letadel začalo sice psát už někdy koncem 40. let, ale první, opravdu vážné odborné informace o něm vycházely konkrétně v časopise LETECKÝ MODELÁŘ, kde se začalo o rádiem řízených modelech letadel psát až v roce 1951, kdy v tomto časopise č. 5/1951 začal vycházet „seriál“ článků ing. Antonína Schuberta „Radiové řízení modelů“, ve kterém se autor zabýval jednak způsobem, jak získat tehdy nezbytné a velice potřebné „legální povolení“ k provozu „vysílací stanice“, tak i základní teorií i „praxí“ k postavení a provozu tzv. ROM = radiového ovládání modelu! Vlastnit, nebo dokonce začít provozovat „vysílačku“ (byť jen „modelářskou“…) bez povolení byl tehdy „nebezpečný zločin“! Pro získání povolení bylo tehdy nutné složit i „odborné zkoušky“, bez nich to nebylo možné…
„Seriál“ těchto článků obsahoval kromě základních informací o řízení modelů rádiem mimo jiné také i stručný návod a malý výkres našeho úplně prvního RC modelu s názvem „Radiem řízený model – Rudder Bug“, který byl otištěn v LM č. 7/1951 :
Byl to v podstatě osvědčený americký model „Rudder Bug“ konstrukce bratrů Goodových z roku 1949, který tehdy ing. Schubert postavil podle plánku uveřejněného v americkém časopise MODEL AIRPLANE NEWS č.6/1949. Poháněl jej motorem Letná 6 ccm (upraveným z benziňáku na žhavíka…) a ovládal jej 1-kanálovou RC soupravou vlastní konstrukce a výroby, kterou řídil směrové kormidlo. Poslední část „seriálu“ ing. Schuberta o modelech „ROM“ vyšla v LM č. 3/1952…
V Leteckém modeláři č. 1/1953 potom na něj navázal ing. Jan Hajič svými články „Řídíme modely rádiem“, ve kterých popisoval již výrobu konkrétních „dílů“ RC-soupravy vlastní konstrukce (přijímače, relé a mechanického vybavovače…).
Podle těchto návodů (a po písemných „konzultacích“ s autorem článků…) si v roce 1953 vyrobil pan Josef Morávek ze Zábřehu na Moravě toto rádio a použil jej ve svém prvním RC-modelu Z-11. Jeho první snímek se objevil v Leteckém modeláři v č. 3/1953 :
a také na obálce Leteckého modeláře č. 5/1954, kde uvnitř čísla vyšel i celostránkový článek o možném „praktickém využití“ rádiem řízeného modelu s názvem „Protiletadlovci a modelář“, ve kterém se psalo o možnosti použití radiem řízeného modelu pro výcvik protiletadlových dělostřelců…
Modely ing. Schuberta i pana Josefa Morávka byly tehdy klasické kabinové hornoplošníky, zvláště model majestátní Z-11 pana Morávka byl hodně velký a těžký, měl rozpětí 2400 mm a vážil asi 4 kilogramy …! Protože zvláště model Z-11 pana Morávka tehdy vzbudil značnou pozornost čtenářů časopisu Letecký modelář, tak na žádost redakce začal pan Josef Morávek od LM č. 4/1955 uveřejňovat „svůj seriál“ s názvem „Řídíme modely rádiem“, ve kterém v úvodu napsal, že již déle než 2 roky úspěšně používá mírně upravený výše uvedený přijímač ing. Jana Hajiče a podrobně tam popsal jeho výrobu. V Leteckém modeláři č. 6/1955 potom vyšla a byla popsána výroba „vybavovacího relé“ a v Leteckém modeláři č. 7/1955 potom vyšel popis a malý nákres toho jeho prvního RC-modelu Z-11 :
Na závěr tohoto jeho „seriálu“ ještě vyšel v LM č.11/1955 i návod na výrobu vysílače…
Model Z-11 byl v těch padesátých letech určitě nejznámější RC model u nás, protože pan Morávek jej pilně předváděl na různých modelářských akcích. První „veřejné“ představení modelu prý bylo na „Celostátní modelářské soutěži“ modelů všech druhů a kategorií v Brně-Medlánkách ve dnech 23. – 25.7.1953, kde byl také i filmován pro „Filmový týdeník“, který se tehdy promítával v českých kinech vždy před hlavním filmem.
Zájem o řízení modelů letadel rádiem neustále rostl, proto začal v časopise Letecký modelář č. 3/1958 vycházet „seriál“ článků o stavbě RC-soupravy ALFA.
V úvodu toho „seriálu“ tehdy redakce LM psala:
V Leteckém modeláři jsme uveřejnili již několik více či méně jednoduchých zapojení a aparatur pro radiem řízené modely. Každá z nich našla u vás, čtenářů, značnou odezvu. Z vašich dopisů jsme však také poznali, že ne každá aparatura splnila všechno, co jste od ní čekali. Nyní je celkem jasné, co většinou potřebujete a co je tedy nutno uveřejnit: Podrobný popis úplné aparatury i výkres radiem řízeného modelu, kde je všechno pro začátečníky již vymyšleno a kde záleží jen na přesném dodržení návodu, aby to „chodilo“. Tím vám umožníme překonat to nejtěžší – začátek. Zdatnější z vás budou pak pokračovat a ze širší základny jistě vyrostou i modeláři-sportovci tohoto oboru a representanti. Světový vývoj, který se čím dál tím více kloní k radiem řízeným modelům, že je toho zapotřebí.
Seriál se jmenoval „STAVTE S NÁMI radiem řízený motorový model ALFA“ a psal jej ing. Jan Hajič. RC-souprava určená pro řízení tohoto modelu se samozřejmě jmenovala také ALFA a motorový model ALFA tehdy konstruoval Radek Čížek.
Seriál vycházel v LM č. 3 – 6 a v jednotlivých článcích byly uveřejněny velice podrobné návody na stavbu té 1-kanálové elektronkové RC-soupravy ALFA.
V LM č.7/1958 vyšel potom ale jen malý 3-pohledový nákres RC-modelu ALFA s „omluvou“, že podrobný stavební výkres modelu bude následovat později, protože „…stavba modelu se bohužel protáhla, neboť jeho konstruktér – mistr sportu Radoslav Čížek – se připravoval k účasti na mezinárodních soutěžích kategorie B“.
Velice podrobný stavební výkres modelu ALFA potom skutečně vyšel až v Leteckém modeláři č. 4/1959. Byl to velký kabinový motorový hornoplošník s rozpětím křídla 1.840 mm, poměrně složité konstrukce a stavby, celý postavený z tuzemského materiálu a trochu „podmotorovaný“ (doporučený motor byl detonační MVVS 2,5/58 o obsahu 2,5 ccm, invertně namontovaný…). V té době u nás také vyšla i první knížka, která se věnovala řízení modelů rádiem, vydalo jí nakladatelství Naše vojsko, napsal jí opět známý odborník ing. Antonín Schubert a jmenovala se samozřejmě „Radiové řízení modelů“, její první vydání vyšlo v roce 1958 a pro velký zájem o ní potom v roce 1960 vyšlo její druhé, rozšířené vydání!
Model ALFA tehdy moc velké obliby nedoznal, protože se v té době již začínaly spíše stavět modely jednodušší, modernější konstrukce, o kterých se v časopise LM také již psalo a vycházely tam na ně i různé plánky a návody!
Značný „vývoj“ tehdy probíhal i u samotných RC-souprav. Leteckém modeláři č. 12/1960 – 4/1961 totiž začal vycházet další „seriál“ Ing. Jana Hajiče o výrobě lehčí a modernější tranzistorové RC-soupravy BETA, který byl potom v LM č. 9/1961 doplněn výkresem RC-modelu BETA konstrukce mistra sportu Vladimíra Hájka. Model BETA byl již celobalzový, rozpětí měl 1300 mm, vážil jen 900 gramů a pro jeho pohon byl doporučen motor o obsahu jen 1 – 1,5 ccm…
V roce 1963 se u nás dokonce začala sériově vyrábět výrobním družstvem JISKRA v Pardubicích nová 1-kanálová RC-souprava GAMA konstrukce ing. J. Hajiče, která významně podpořila a rozšířila vývoj RC-modelů v naší republice!
Vysílač GAMA byl sice ještě elektronkový, ale přijímač už byl plně osazený tranzistory a byl umístěn v pevné krabičce vyrobené z bakelitu. RC-souprava GAMA ale přišla do prodeje až v prosinci 1964 a stála tehdy 720 Kč.
Později následovaly samozřejmě další RC-soupravy a RC-modely, ale to je už jiná „historie“, která je mimo rozsah toho článku o „začátcích radiového řízení modelů letadel“ u nás…!
Jaromír Pipek, Milevsko, 25.3.2018