„Vrabčák“ po padesáti letech.
Když jsme v klubu zaváděli časovou kategorii Retro, mysleli jsme kromě RC modelů, modelů volných také na modely upoutané. Byly doménou zejména padesátých až sedmdesátých let 20. století. Jsou to modely, které u většiny z nás provázely naše dětství. Dlouho jsme v klubu tyto modely neviděli. Asi prvním byl Michael Vosika s replikou na Super Atom. Model Looping Petra Flídra byl bezmotorovou upoutanou raritou. Následovali Petr Hrubý a Radek Loukota. Zdá se, že se začíná zvětšovat zájem a další upoutané modely jsou ve stavbě. Pro většinu z nás to jsou modely s příběhem. Příběhem vzpomínky na autora, vzpomínkou na vlastní, kdysi postavený model, touha zkusit si, jestli to ještě dokáži pilotovat.
Mám rád modelařinu s příběhem. Je kořením našich životů, dává smysl a činí nás šťastnějšími. Příspěvek Luboše Zalabáka je právě takovým příběhem……
Přeji pěkný zážitek. Dr. Slupský
Když loni v září zemřel pan Václav Šorel, dlouholetý redaktor časopisu ABC a známý letecký a modelářský publicista, rozhodl jsem se postavit znovu upoutaný model Vrabec jeho konstrukce (plánek Modelář č.38 z roku 1970).
Tento model jsem postavil celkem 3x, poslední až během základní. vojenské služby. První kousek z jara 1971 byl smíšené konstrukce (kde by v té době 11 ti letý vesnický kluk sehnal takový sortiment balzy, ta byla pro mne vzácná) a poháněl ho motor Jena 2,5.
Model měl celkem příjemné letové vlastnosti a dost mě naučil, také schytal pár ran a vždy to celkem bez úhony přežil. Druhý kus jsem postavil v průběhu prvních 14 ti dnů prázdnin. Tou dobou jsem už asi dva měsíce navštěvoval modelářský kroužek ve škole. Náš instruktor se divil, nač potřebuji „celé“ prkénko balzy tloušťky 10 mm! Po shlédnutí výkresu Vrabce mi kupodivu na příští schůzku donesl veškerou potřebnou balzu z přídělu jejich klubu. Druhý model byl poháněn tehdejší novinkou, motorem MVVS 2,5 D7, který jsem dostal od rodičů za vysvědčení. Mimochodem tento motor mám dodnes a po prodělané repasi bude pohánět i současného „Vrabčáka“.
Nádrž i řízení bylo na obou modelech stejné, s jejich výrobou mi tehdy pomohl otcův známý klempíř. Naučil mě stříhat a ohýbat plech, pájet a spoustu dalších dovedností, které se mi hodili při stavbě mých dalších výtvorů. Model tehdy létal na 16 ti metrových lankách velice živě (zvláště druhý s motorem MVVS). Kamarád létal s obdobným modelem a paliva jsme tak spotřebovali celkem slušné množství. Éter nám sháněla kamarádova máti, zdravotní sestra, ricinový olej nám na „předpis“ od ní prodali v lékárně (od technického se údajně liší pouze vyšší úrovní rafinace a je tedy pouze čistší) no a petrolej byl v drogerii za pár kaček. A tak nám nic nebránilo po zbytek prázdnin řádit na místním fotbalovém plácku. Naučili jsme se dokonce létat oba v jednom kruhu a další „vylomeniny“.
A dost již vzpomínek, současně stavěná replika je pochopitelně přesně podle výkresu a tedy celobalzová. Původní model byl potažený Mikalentou, repliku potáhnu Vliesem, je mnohem odolnější. Povrchová úprava bude podle popisu na plánku. Tento model je tak trochu polomaketa amerického závodního letounu Wittman Bonzo. Celý letoun je žlutý, imatrikulace, startovní čísla, lemování kabiny a vrtulový kužel jsou modré. Model je zatím v kostře, po dokončení a záběhu motoru po repasi přidám nějaké pokračování. Doufám, že jsem řízení „účka“ po těch letech úplně nezapomněl a první start tak zároveň, nebude posledním!
Luboš Zalabák, Brandýs nad Labem, 14.3.2021.